Viry stojí za sérií pandemií v moderní historii, ať už je to ta současná, HIV/AIDS nebo chřipka v letech 1918-1920, na kterou zemřelo víc lidí než během První světové války.

Vliv virů na život na zemi jde ale mnohem dál do minulosti. Ačkoliv se původně viry studovaly jen jako zvláštní patogeny, nedávný výzkum ukazuje, že jsou klíčové pro pochopení strategie genů.

Viry jsou neskutečně pestré a různorodé a evoluční vývoj všech organismů tak formovaly od samého počátku. Jsou příkladem slepé a nelítostné přirozené selekce. Economist připomíná, že o virech je dobré přemýšlet jako o balíčcích genetického materiálu, které využívají metabolismus jiných organismů k tomu, aby se rozmnožovaly.

Jsou to paraziti v nejširším významu toho slova: od svých hostitelů si půjčují všechno kromě genetického kódu, který je dělá tím, čím jsou. A pokud nadbytek virů ve světě něco dokazuje, pak to, že se jedná o velmi úspěšnou strategii.

Jedna analýza mořské vody našla 200 000 různých druhů virů a to se vědci nesnažili být nějak všeobjímající. Jiný výzkum naznačuje, že v jediném litru mořské vody se nachází více než 100 miliard částeček virů a v kilu vyschlé zeminy ještě desetkrát tolik.

Motor evoluce

Viry jsou motorem evoluce mimo jiné i proto, že za sebou nelítostně zanechávají spoušť a přitom neustále mutují. Nejjasněji je to vidět právě v oceánech, kde je každý den viry zabita asi pětina jednobuněčných planktonů.

Z ekologického hlediska viry podporují rozmanitost, protože snižují počet přemnožených druhů a dávají tak prostor těm vzácnějším. Čím je totiž organismus běžnější, tím je pravděpodobnější, že se vyvine lokální epidemie viru, která ho napadne a tím věci ponechá v rovnováze.

To ale nutí organismy vytvářet si obrané mechanismy, které mají často nečekané důsledky. Například jedním z důvodů, proč by se buňka sama zničila, je, že se tím sníží pravděpodobnost přenosu viru na další blízké buňky v okolí. Shodou okolností je ale taková altruistická sebevražda důležitým předpokladem k tomu, aby se k sobě buňky přiblížily a vytvořily tak komplexní organismy jako jsou houby nebo savci.

Dalším důvodem, proč viry pohání evoluci kupředu, je to, že umí přenášet genetickou informaci. Některé viry se dokonce tak integrují do svého hostitele, že se stanou součástí dědičného materiálu. Mezi 8 a 25 procenty lidského genomu má virový původ.

Očkování

Vývoj pod tlakem virů ale zdaleka neskončil. Vakcíny daly lidstvu jedinečnou schopnost bránit se pandemiím ještě dřív, než vůbec vypuknou. Díky vakcínám se povedlo vymýtit neštovice, na které jenom ve 20. století zemřelo více než 300 milionu lidí. Obrnu brzy čeká podobný osud.

A díky koronaviru se výzkum znovu zaměřil na studium virů pro lepší pochopení toho, jak se jim lidské tělo může bránit.

Svět přírody není laskavý a existence bez virů je nemožná. Úžasná rozmanitost života leží na virových základech, které ať už jsou často zdrojem smrti a konce, jsou i zdrojem bohatosti a rozvoje. A úžasný bude i svět, kdy lidé díky virům lépe pochopí své tělo a naučí se s nimi bojovat, uzavírá Economist.

per Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít