„Když odstraníte rám, sklo a kabely, tuto podmínku splníte. Co ale s těmi zbylými deseti procenty?“ ptá se docent Jaromír Wasserbauer z Ústavu chemie materiálů Vysokého učení technického v Brně, který se s týmem vědců podílel na vývoji nové technologie zpracování tzv. waferů. To je část panelu, která obsahuje křemík, cín, zinek a další kovy. Dosud se podle něj vysloužilé panely pouze skladují, ale v podstatě nerecyklují. Přitom denně takového odpadu vznikne jenom v Česku okolo tří až čtyř tun. To by mohl být do budoucna vážný problém.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host Dne na Moravě: Jaromír Wasserbauer z Ústavu chemie materiálů Vysokého učení technického v Brně

Brněnští vědci nyní přišli s technologií, která umožní kovy z waferů separovat. Překážkou jsou pouze pojiva z polymerů. „Pokud tyto polymery neobsahují fluor, recyklace naší technologií je možná. Ale fluor je problém,“ říká Wasserbauer.

Žádná linka, která by dokázala vysloužilé solární panely takto zpracovávat, zatím neexistuje. „Mohla by stát do roka a do dne. Tady ale narážíme na obavy samospráv. Přitom linka by nepoužívala žádné nekonvenční metody zpracování,“ vysvětluje vědec.

Co se týká ekonomické návratnosti nové technologie, nebyla by ani zisková, ani ztrátová. Podle Wasserbauera by tak bylo nutné zavést u fotovoltaických panelů podobný recyklační poplatek, jaký je třeba u domácích spotřebičů tak, aby se zpracovatelům vůbec vyplatilo panely recyklovat. Ten by se ovšem promítl do ceny pro konečného spotřebitele.

Zdeněk Truhlář Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít