„Tohle mládě je ještě malé, dostane šmakuládu, tedy speciální kaši. Máme ho pod infralampou, potřebujeme mu nahradit teplo, které by mu jinak dali rodiče,“ prochází se Ivana Hancvenclová po Záchranné stanici pro volně žijící zvířata Archa v Liberci, kterou vede. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Libereckou Archou se s Ivanou Hancvenclovou prošel redaktor Tomáš Mařas

Péče o mláďata-holátka je náročná nejvíc. „Potřebují krmit co dvacet minut, v podstatě nic jiného neděláme,“ směje se Hancvenclová.

Ptáčata, která mají ještě na těle holá neopeřená místa, potřebují pomoc záchranné stanice. „Když ptáče sedí jenom na patách, má pod křídly ještě holé bříško, tak nejspíš vypadlo z hnízda, nebo ho rodiče z nějakého důvodu vyhodili,“ popisuje. 

Větší mláďata ale do záchranné stanice nepotřebují. Lidé ale o pomoc přesto často volají. 

„Pokud to jsou ptáčata plně opeřená a zkoušejí popolétnout, ale nejde jim to, tak jsou takzvaně polovzletná. V určitém věku opustí hnízdo, učí se létat a rodiče je krmí, zatímco se mláďata osamostatňují,“ srovnává Hancvenclová.

„Lidé si často myslí, že mláďata vypadla z hnízda, ale není to tak. Chvíli to potrvá, než se to naučí.“

Stanice Archa jen za prvních pět měsíců letošního roku přijala už 112 mláďat, většinou jde o ptáčata. „Letos máme hodně sýkorek, ty lidé nejčastěji sbírají zbytečně. Pak tu jsou kosi, drozdi a rehkové. Hodně jsme jich už vypustili. Ty, kteří si potřebují natrénovat létání, máme ve venkovních voliérách,“ říká vedoucí stanice. 

Loni se do května postarali v liberecké záchranné stanici o 82 ptáčet, tedy o výrazně menší počet než letos.

„Často to jsou ptáci z hnízd zničených při stavebních úpravách, kdy nebylo možné udělat náhradní hnízdo. Nebo to jsou ptáčata, která přišla o rodiče, případně byla zraněná,“ přibližuje Hancvenclová.

V současnosti její záchranná stanice pracuje o zhruba 50 mláďat, 40 z nich jsou ptáčata.

Tomáš Mařas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít