Jeho volání připomíná vlčí vytí, ale podle Zoologické zahrady v San Diegu se na sonogramu podobá spíš velrybám keporkakům. Někdo ho přirovnává k jódlování... a vědci dlouho věřili, že na Nové Guineji už ho v přírodě není možné slyšet.

Zvuky jsou unikátní pro jejich výšku i to, jak psi ve smečce kombinují tóny. Tohle je nahrávka domestikovaných zpívajících psů. Divoké jedince Dinga pralesního nikdo s jistotou neviděl od 70. let. V zajetí nebo jako domácí mazlíčci žije pouze něco přes 200 zvířat.

Před osmi lety se ale místnímu průvodci v Papui Nové Guiney podařilo jednoho Dinga vyfotografovat. Biolog a ochranář James McIntyre pak v roce 2018 strávil hluboko v horách ostrova jeden měsíc. A byl úspěšný. Podařilo se mu vyfotografovat celkem 15 zvířat.

Rozdíly od divokých psů, kteří utekli z vesnic, prokázaly testy DNA odebrané ze dvou chycených (a hned také puštěných) zvířat a jednoho mrtvého psa. Přírodní Dingo pralesní přežil a podle nálezů má mnohem bohatší genetickou výbavu.

Představit si ho můžete jako australského psa Dinga. Je hnědo zrzavý, má špičaté uši a huňatý ocas. Čumákem připomíná lišku. Podle některých vědců oslovených BBC je ukázkou, jak vypadal první, ne zcela domestikovaný pes, který doprovázel člověka.

Ladislav Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít