Proč mají korálové útesy svatozář? Podle vědců z Havaje by se z nich mohla zjistit kondice korálů
Po celém světě se kolem korálových útesů nachází tajemné prstence. Nejvíce nápadné jsou zejména při pohledu svrchu. Tato písčitá svatozář je nejčastěji považována za práci ryb schovávajících se před predátory. Ale realita je mnohem komplikovanější.
Výzkumné skupiny Joshe a Elizabeth Madinových se snaží v datech najít spojitost mezi chováním býložravých mořských živočichů a přítomností rybích predátorů. Jedním z projevů totiž můžou být zvláštní útvary okolo korálů, které se vyskytují po celém světě.
Havajští vědci se snaží rozklíčovat tajemství svatozáří okolo korálových útesů
„Představte si korálový útes jako stůl. Spousta tvorů, co v něm žije, se bojí vyrazit příliš daleko od stolu do prostoru okolo, protože je tam může něco sníst. Korálové kolonie tak kolem sebe mívají pásy pustého písku. Tvorové živící se rostlinami okolí stolu vypasou. Za hranicí kruhu je to často bujné a zelené. Těmto kruhům říkáme svatozáře,“ popisuje mořská ekoložka.
Těžko dostupná místa
Elizabeth se poprvé hlouběji začala o útvary zajímat, když jí rozbouřené moře nedovolilo jít do terénu. A tak se na zkoumané místo podívala skrze satelitní snímky.
„Většinu povrchu Země dnes zachycuje satelitní pokrytí schopné velmi detailních snímků, které se průběžně aktualizují. Umožňuje nám zazoomovat a vidět místa, ke kterým bychom se ani po vodě možná nedostali. A i kdyby to šlo, bylo by to nesmírně drahé,“ nastiňuje možnosti současné technologie vědkyně.
Doufá, že použitím moderních technologií můžou vědci získat přehled, co se děje s korálovými útesy, ke kterým by se jinak nedostali.
Satelitní data jsou podle Catherine Foleyové pro vědecká zkoumání dostupná. „Zdarma využíváme snímky od americké vlády. Používáme také komerčně dostupná data, která umožňují rozlišit objekty vzdálené jen třicet centimetrů,“ poukazuje na dobré rozlišení satelitních technologií vědkyně, která přišla využít své zkušenosti ze zkoumání tučňáků na Antarktidě pomocí bezpilotních letounů.
Kam nedosáhne satelit, doletí dron
Právě drony se podle Elizabeth Madinové hodí zejména na velmi vzdálených ostrovech, u kterých z komerčních důvodů neexistuje vůle průběžná satelitní data získávat, a kamery bezpilotních letounů je tak můžou nahradit.
„Aktuálně máme projekt zaměřený na to, abychom ze snímků z dronů byli schopni určit strukturu útesů nebo míru jejich vybělení. Kombinujeme to s dalšími daty a projekty výzkumníků z našeho institutu.“
Vědcům se znovu podařilo odebrat vajíčka nosorožce tuponosého severního. Záchranu narušil koronavirus
Číst článek
Zmiňované svatozáře okolo korálových útesů poprvé popsali pozorovatelé už v šedesátých letech minulého století. Dodnes se ale nepodařilo žádnou hypotézu o jejich původu jednoznačně potvrdit.
Elizabeth Madinová ale věří, že by mohly indikovat stav korálového ekosystému. Pokud má pravdu, byla by charakteristika svatozáří velmi snadno přístupným globálně použitelným ukazatelem.
„Staré dobré způsoby, jak dělat výzkum – jako třeba jít jednoduše do vody a spočítat ryby, zůstávají velmi relevantními a klíčovými. Jsou nezbytné, ale pomalé. Nemyslím si, že s jejich pomocí můžeme zachytit probíhající změnu tak rychle, jak potřebujeme,“ varuje Madinová.
„Doufáme proto, že s nástroji umožňujícími makropohled budeme schopni získat komplexní obraz toho, jak se útesy po celém světě proměňují,“ dodává.
I proto se Elizabeth Madinová a její tým snaží, aby jejich data byla dostupná napříč vědeckou komunitou.
