Koruna byla provizorní měnou, než se dohodneme jinak, říká numismatik Zdeněk Petráň
Staří numismatici za nejkrásnější minci považovali sicilskou desetidrachmu s vyobrazením vodní nymfy. Krása je ovšem subjektivní a sběratelé mají za nejkrásnější obvykle své sbírky. „Italský básník Petrarca údajně nabídl Karlu IV. darem malou sbírku antických mincí, v domnění, že ho zaujme. Ale Karel IV. se nechytil, dál sbíral jen ostatky svatých,“ líčí numismatik a lékař Zdeněk Petráň.
Dříve se dával do kolíbky dukát, jak to známe třeba z F. L. Věka, jde vlastně o starý pohanský zvyk. Tak si říkám, jestli i numismatik dodržuje takové zvyky třeba u svých vnoučat.
Tak já je dodržuji. Teď budu mít pět vnoučat a všechny dukát dostaly. I svým kolegům jsem dukátů sehnal celkem dost, protože všichni ten zvyk dodržují. Je to takový symbol přejícího štěstí: říká se, že dukát s sebou nese možnost, aby ten člověk byl bohatý, aby se ho držely peníze.
Každý sběratel mincí tak trochu investuje. Měl by znát hranici, nekupovat daleko dráž nad jejich hodnotu, radí numismatik Zdeněk Petráň
Jak je ten zvyk starý, to asi nezjistíme. To bychom museli jít hodně do historie.
A co to vlastně ten dukát je? Protože to není platidlo na běžném trhu. K čemu všemu dukát slouží?
Dukát je zlatá mince, která se razila nejprve v raném středověku v Itálii, už tehdy jako obchodní mince a zůstala obchodní mincí do dneška. Dukátem se dost dobře nedalo platit na běžném trhu, protože to byl příliš vysoký nominál, a ten dukát se musel rozměnit za drobnější mince, které se pak daly upotřebit.
Slovo dukát vlastně vzniklo omylem, protože na těch italských mincích je takový stabilní opis latinský: Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus – tobě budiž Kriste dáno království, kterému vládneš.
A z toho latinského slova, ducatus, vládneš, lidé začali těm mincím říkat dukáty, považovali to za název té mince, ale znamenalo to něco jiného. To se stává v numismatice velmi často, že podle nápisu, který vůbec neříká název mince, se pak mince nazývá.
Proč jste se začal specializovat na starověké římské mincovnictví?
Už jako dítě jsem měl rád antiku, nadšeně jsem četl řecké a římské pověsti, ty mě fascinovaly. A pod dojmem pověstí jsem jako každý zatoužil nějakou antickou reálii vlastnit. Římskou nebo řeckou sochu si na běžném trhu nekoupíte – dneska už to jde, ale tehdy to bylo nedostižné – takže co si koupit můžete, je antická mince.
Kupodivu byly v některých obdobích raženy v tak velkém množství, že dodnes jsou na sběratelském trhu k získání řádově za desítky korun, takže to není nic tak nedosažitelného. Z toho si dnes může i začínající sběratel začít dělat hezkou sbírku. A římské portréty na mincích jsou někdy obdivuhodné.
Patří mezi nejkrásnější mince?
Pro sběratele antických mincí jsou to nejkrásnější mince. Vždy pro člověka, který sbírá svůj obor, jsou ty jeho mince nejkrásnější.
A dá se říct, která opravdu je nejkrásnější mincí?
Víte, to se nedá. Žádná věc není nikdy nejkrásnější, ani žádná žena na světě – i když v antice byla jaksi nejkrásnější řecká Helena, která vyhrála to zlaté jablko v Paridově soudu.
Kdysi se sběratelé starých mincí se dohodli, že nejkrásnější mincí na světě je sicilská dekadrachma čili desetidrachma s portrétem vodní nymfy Aretusy. Ale proti gustu žádný dišputát: to je prostě názor starých numismatiků, který se traduje.
Mince panovníků českých
Je pravda, pane doktore, že základ numismatice a sbírání mincí dal u nás Karel IV.? Proč se to traduje?
Známá je informace, že Karel IV. se znal s renesančními osobnostmi, tak se znal i s Petrarcou. Italský básník Petrarca mu údajně nabídl jako darem malou sbírku antických mincí, v domnění, že Karla IV. to zaujme a začne sbírat antické mince. Ale Karel IV. se nechytil, dál sbíral, jak známo, ostatky svatých, takže z něj se numismatik nestal.
Ale je řada českých panovníků, kteří se numismatiky stali. Známo je to o Rudolfovi II. nebo o Maxmiliánovi II., že měli sbírky mincí. Tehdy to mnohdy patřilo k bontonu, mít nějakou sbírku.
Proč máme jako Česká republika Korunu a nemáme Sokola?
V době Rakouska byla poslední měna korunová, od roku 1892, kdy jsme už měli koruny a haléře: Koruna proto, že přímo na minci byla vyobrazená císařská koruna Rakouska. Byla to hodnotná měna, stříbrná měna, která platila ještě několik let za první republiky, platila v tzv. prekluzi.
3:13
Před 100 lety jsme si pojmenovali měnu. Platit Češi mohli také řepou, sokolem, rašínem nebo brkem
Číst článek
Když vznikl český stát, byla snaha mít vlastní měnu, abychom se definitivně odstřihli od Rakouska, tehdy celkem neoprávněně nenáviděného. Takže vznikla nová měna – a teď nastala otázka, jak se má ta měna jmenovat. Uvažovalo se o návratu k některým archaickým názvům jako groš nebo denár, byly i návrhy na československý Frank nebo Lev. Je zajímavé, že Lev se neujal, ale názvu se chopili sousední Bulhaři a Rumuni, kteří hned měli Leva a Lei.
Nakonec vznikly úplně nové názvy jako jeden Sokol, o kterém se uvažovalo, že se stane oficiální měnou. Dokonce byly ražené mince zkušební mince, aby se vyzkoušelo, jak to bude vypadat. Nakonec ale, jak to v českých zemích bývá, k dohodě nedošlo, takže se koruna nechala jako takové provizorium, než se dohodneme, a k tomu nikdy nedošlo. Takže nám koruna zůstala už navěky.
Jak vzniklo pojmenování jáchymovského tolaru? A jaké rady Zdeněk Petráň udílí začínajícím sběratelům? Poslechněte si celý rozhovor.
