„Děda měl deníky, babička je ale někam za války schovala a ztratily se,“ řekl Radiožurnálu vnuk Zdeněk Chramosta, námořník na penzi, který začal shromažďovat dědovu pozůstalost, teprve když nadobro opustil službu na moři.

„Uniformu a šavli dali prarodiče za první republiky do muzea, které bylo přímo na hradě Pecka. Jenže to se rozkradlo, a šavli sebrala dokonce místní tajemnice KSČ. Tak legionářskou šavli mají potomci té komunistky,“ směje se ironicky Chramosta.

Spokojený je ale s nálezem, který učinil před několika lety se svým zetěm. „Má detektor kovů a tak jsme jen tak cvičně pátrali na zahradě a vykopali jsme revolver. Je to ještě rakousko-uherská výroba a musel ho tam zakopat děda. Nikdo jiný. Určitě ho schovával za války před Němci. Kdyby našli zbraň, tak vystřílí celou rodinu.“

Muzeum legionáře ale nevybudoval Zdeněk Chramosta. To zřídil v domě č. 12 jeho soused Petr Jůza, jehož předci od Chramostů nemovitost ještě před druhou světovou válkou koupili a vybudovali v ní cukrářství. 

Na domku je cedule s vysvětlujícím nápisem a uvnitř ve čtyřech místnostech muzeum s velkým množstvím exponátů, které z pozůstalosti dodal Zdeněk Chramosta. Ostatní materiály a trojrozměrné předměty přivezli členové Československé obce legionářské, kteří se také podílejí na instalaci a odborné spolupráci.

Postrach magistrály

„Část muzea věnuju historii cukrářství, s tím jsem vlastně začal, protože jsme měli doma hodně zajímavých věcí, které už nikdo nezná. Muzeum pana Chramosty jsme vymysleli až později,“ říká Petr Jůza, který muzeum otevírá v červnu pouze přes letní sezonu.  

Pistole ze zahrady poznamenaná tím, že ležela přes půl století v hlíně, je umístěná ve vitríně a znalci ji určili jako Rast-Gasser. Ten používala rakousko-uherská armáda a legionář Chramosta ji zřejmě získal jako kořist v Rusku od rakouských nebo německých zajatců. 

Kromě dalších zajímavostí visí na zdi obraz vlaku Orlík na ruské Sibiři, bez kterého by muzeum nemohlo být úplné. „Já to tu mám jako poděkování legionářům. Baví mě to. Někdo chodí na ryby, my žijeme v tomhle,“ říká historik Petr Jůza.

Orlík vznikl na konci května 1918 jako improvizovaný obrněný vlak. Později se legionářům podařilo ukořistit jiný, a to nejmodernější vojenský vlak té doby v Rusku, který s Orlíkem spojili. Ten se původně jmenoval První leninský obrněnec. Orlík se tak velmi rychle stal postrachem bolševiků na celé Transsibiřské magistrále.

Nakonec ho legionáři předali Japoncům. „Vlak sloužil Japoncům ještě v Mandžusku ve válce proti Číně. Sešrotovali ho až v roce 1962,“ sype z rukávu další detaily Zdeněk Chramosta.

Strojvůdce z Orlíku František Chramosta se vrátil domů do Pecky roku 1920 a ve svém domě zemřel roku 1943.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít