Vicepremiér košické vlády i účastník povstání. Ján Ursíny porazil komunisty ve volbách
Slovenský politik Ján Ursíni byl jediný, komu se v poválečných volbách podařilo porazit komunisty. Už v té době měl za sebou post vicepremiéra i prvorepublikového poslance. Po Slovenském národním povstání byl odsouzen k trestu smrti. Proč se na něj zapomnělo? Nad tím v pořadu Portréty přemýšlí slovenský publicista Ján Bábik. „Byl to demokrat každým coulem,“ říká Bábik.
Ursíny byl jedním z organizátorů Slovenského národního povstání a především se mu po válce podařilo na Slovensku to, po čem demokratičtí politici v Čechách a na Moravě marně toužili: porazit ve volbách komunisty.
Ján Ursíny (1896-1972) po první světové válce vstoupil do Agrární strany. Od roku 1935 byl poslancem a prosazoval myšlenku společného státu Čechů a Slováků, ale daleko vyššího podílu Slováků na státní správě Slovenska. Ideu slovenské autonomie zásadně odmítal.
23:57
Partyzánský velitel Viliam Žingor se ubránil před nacisty. Oběsili ho až komunisté
Číst článek
Po vzniku samostatné Slovenské republiky byl krátce vězněn, po propuštění se zapojil do ilegální politické činnosti. Po vypuknutí povstání byl jmenován pověřencem pro hospodářství a snažil se zabezpečit normální fungování povstalci osvobozeného území.
Na počátku října 1944 odletěl k jednání do Londýna s Edvardem Benešem; po prezidentovi žádal, aby se vzdal teorie o „československém národu“ a umožnil Slovensku větší míru samosprávy. Mezitím byl na Slovensku po potlačení povstání odsouzen k smrti, to se ale dozvěděl v Moskvě, kam z Londýna odletěl.
Ursíny viděl, jak si na osvobozeném území Podkarpatské Rusi počínaly sovětské orgány i to, jak prezident Beneše nejevil o tuto část republiky zájem. Když byla v dubnu 1945 v Košicích jmenována poválečná vláda, Ursíny se stal vicepremiérem.
Na Slovensku dosáhl dohody mezi katolíky a evangelíky v rámci Demokratické strany a při volbách v roce 1946 tato strana získala 62 procent hlasů Slováků, komunisté 30 procent. Ti zahájili pomlouvačnou kampaň a dosáhli Ursínyho odvolání na podzim 1947 a nedlouho po únoru 1948 i jeho odsouzení kvůli údajné zradě státního tajemství.
Propuštěn byl v létě 1953 po amnestii prezidenta Antonína Zápotockého, slovenští komunisté ale komplikovali jeho zaměstnání, takže v roce 1962 odešel do důchodu s penzí 472 korun. Václav Havel Ursínyho posmrtně ocenil Řádem TGM. „Slovenská reprezentace si na Ursínyho dosud nevzpomněla žádným vyznamenáním,“ dodává Ján Bábik.
