Otec české měny a zastánce radikálních úspor. Od smrti ministra financí Aloise Rašína uplynulo sto let
Přesně před sto lety zemřel Alois Rašín - jeden ze zakladatelů Československa a první ministr financí samostatného státu. Podlehl zraněním, která mu 5. ledna 1923 způsobil devatenáctiletý atentátník - anarchokomunista Josef Šoupal.
„Byla to taková silná figura v rodině. Myslím si, že určitě respektovaná. Sice na veřejnost působil tvrdě a nekompromisně a asi i nepříjemně, ale v rodině to byl někdo, kdo byl velice líbezný, měl svou rodinu rád,“ vzpomíná Karolína Breitenmoser-Stransky.
Pravnučka Aloise Rašína žije ve Švýcarsku, kam s rodiči emigrovala po srpnu 1968. Do Česka se ale často vrací.
„Paměť je jedna z nejdůležitějších věcí, ať už člověk stojí na správné, nebo špatné takzvaně ‚straně historie‘. Já mám štěstí, že dneska stojím na té správné, ale nebylo tomu tak vždy. Musí se o tom mluvit a nesmí se jenom ukazovat prstem na někoho,“ dodává.
Ministrem financí
Rašín byl odpůrcem monarchie. Za odbojovou činnost byl během první světové války zatčen a spolu s Karlem Kramářem odsouzen k smrti. Později byl císařem amnestován. Po propuštění z vězení se aktivně zapojil do politiky. Byl autorem textu prvního zákona o zřízení samostatného státu.
„Když jsme přijeli z Malé strany na Václavské náměstí byla celá Praha vzhůru, všude vlály prapory. Všichni jásali, zpívali, ale současně bylo viděti, že lidé začínají zamázávati německé nápisy a rozbíjejí německé vývěsní tabule skleněné,“ zapsal si Rašín do deníku 28. října 1918.
A popis říjnových událostí v jeho deníku pokračoval. „Tam jsme prohlásili samostatný československý stát a současně jsme varovali před jakoukoliv výtržností. Ohromnými zástupy lidu jeli jsme po Václavském náměstí dolů, poskytujícím obraz úplné národní svornosti,“ je možné číst v deníku.
Tyto zápisky později knižně vydal Rašínův syn Ladislav. Ministr financí Rašín se zasadil o vznik nové měny. Prosazoval také radikální úsporná opatření a snažil se o snížení státních výdajů.
Růst nespokojenosti
V celé zemi ale postupně rostla nespokojenost s jeho politickými kroky. „Veřejnost byla strašně proti němu a zajímalo by mě, jak to prožíval. Jestli s tím počítal, nebo jestli v něm byla určitá hořkost,“ připomíná Karolína Breitenmoser-Stransky.
V dopise tehdejšímu ministru zahraničí Edvardu Benešovi ze 4. ledna 1919 Alois Rašín napsal, že obyvatelstvo Československa stůně třemi těžkými chorobami: dvě třetiny si myslí, že je bude živit stát, většina věří ve všemocnost státu a téměř všichni si myslí, že svoboda znamená neposlušnost a zákaz poroučení.
Upozorňoval ale také na neutěšenou ekonomickou situaci země. „Situace jest velmi zlá a budoucnost, nedostane-li se nám skutečně velmi značné válečné náhrady na placení válečných dluhů, nebude nijak růžová,“ předvídal Rašín.
O čtyři roky později - téměř na den přesně - k němu před jeho domem v Žitné ulici v Praze přiskočil devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal a dvakrát ho střelil do zad.
Jedna z kulek Aloisi Rašínovi uvízla v páteři a poškodila mu míchu. O život bojoval dlouhých šest týdnů. Nakonec zemřel v Podolském sanatoriu 18. února 1923.