Pochoutka
Gurmánství má souvislost s požitkářstvím těla. Francouzská spisovatelka a profesorka filozofie Muriel Barberyová (nar. 1969) ho dokázala vepsat do svého prvního románu nazvaného příznačně Pochoutka, a způsobit tak velmi sympatický a labužnický prožitek duším svých čtenářů.
Ti se mohli už dříve setkat s českým překladem druhého románu Barberyové S elegancí ježka, který vyšel v roce 2008 v brněnském nakladatelství Host a stal se velmi populární a oblíbenou četbou. I přesto, nebo právě proto, že autorčina postmoderní koncepce v něm oživila vztah k noblesně odkrývanému tajemství. Ti, kteří byli "elegancí ježka" nadšeni, jistě přivítají spisovatelčinu prvotinu, která vyšla paradoxně až letos. Ve francouzském originále se stala událostí tehdejšího francouzského literárního podzimu (2000) a následně byla přeložena do 12 jazyků a oceněna Cenou za nejlepší dílo gurmánské literatury.
A jak naznačeno, jedná se v ní především o jídlo. I když - vlastně to takto jednoznačně říct nelze. Hlavní postavou knihy Pochoutka je proslulý znalec v oboru kuchařského umění: "Jsem nejslavnějším kritikem jídla na světě. Díky mně se toto minoritní umění povzneslo do nejvyšších sfér. Mé jméno je známé všude na celém světě od Paříže po Rio, od Moskvy po Brazzaville, od Saigonu po Melbourne a Acapulco. Svou pověst jsem si budoval i kazil sám." Čtenář však tohoto "krále velkolepých hodokvasů" nepotkává u stolu a nad talíři vybraných pochoutek, nýbrž v okamžiku, kdy jej jeho lékař neomylně informuje, že do 48 hodin zemře. Čemu věnovat poslední vyměřený čas? "Umřu, ale to není podstatné. Od včerejška, od té události s Chabrotem, mě zajímá pouze jedno jediné. Umřu, ale přitom si nejsem schopen vybavit chuť, která pulzuje mým srdcem."
Linii pátrání po oné "životní chuti" věnuje autorka stěžejní část knihy. Gurmán, ochutnávač a sudič restauratérského umění vzpomíná na významná setkání. Jednotlivé kapitoly se pak podobají ódám na konkrétní poživatinu, na její úpravu a dojem, který zanechala. Jsou to popisy nejen zasvěcené - opravdu se při nich sbíhají sliny v ústech - ale až lyricky jímavé, protože vypravěč si vyvolává dojem chuti, ale zároveň s ním i souvislosti a prostředí, v němž se s nimi setkal - v přístavním Tangeru: "kuličky mletého masa opečené tak, aby byly pevné, ale zároveň aby po svém kontaktu s ohněm nevykazovaly žádné stopy vysušenosti;" "v Bretani: grilované sardinky ozvláštnily celou čtvrť svou oceánsko-popelovou vůní;" v domě tety Marty: "masitá kulička, skrápějící nás venkovskými bystřinami: tak toto dobrodružství, to je rajče!" Gurmán hledá, vzpomíná, zkouší si vyvolat pocit, který v něm zanechala chuť syrového masa, chleba, zmrzliny i dalších dobrot.
Do tohoto poetického vyprávění ale Muriel Barberyová nenápadně vsouvá další děj. Nerozvíjejí se tu jen vzpomínky umírajícího jedlíka, ale také jeho okolí, majitelů restaurací (dokonce se tu objevuje postava domovnice, která se stane hlavní hrdinkou dalšího Barberyové románu), ale především jeho rodiny. Přistupují nenápadně, vyslovují své letité bolesti a stesky, výčitky i obavy o umírajícího. To už není řeč o chuti, ale o charakteru člověka, o tom, co je třeba obětovat dokonalosti.
Pochoutka je dílo komponované jemně a rafinovaně. Za zdánlivě průzračnou křivkou příběhu se rýsují polotóny a barevné variace. Asi tak jako v chutích - aby z nich plynul ten správný požitek, je třeba, aby je provázela fantazie, aby se netýkaly jen základního tělesného nasycení.
Muriel Barberyová, Pochoutka, Host, Brno 2009, překlad: Petr Christov, 128 s.
