Baletní kus Maria Petipy a Alexandra Gorského na hudbu Ludwiga Minkuse patří k těm nejnáročnějším, a to jak pro tanečníky, tak pro orchestr. To respektuje i autor choreografie nejnovějšího českého nastudování Jaroslav Slavický.

„Tam to končí tím světoznámým pas de deux, tím tancem Kitri a Basila, které opravdu bych řekl už samo o sobě je nesmrtelné, opravdu parádní číslo. A já ho nemůžu, jenom proto, že by to nikdo nezvládl, strčit hned na začátek; to prostě musí ti tanečníci nazkoušet, musí mít ten fyzický a technický fond to udělat,“ říká choreograf.

Právě Jaroslav Slavický, který dnes vede taneční konzervatoř, v době své aktivní baletní kariéry v Donu Quijotovi vystřídal různé role. S mladými tanečníky se ve Státní opeře snažil ctít původní předlohu, ale myslet i na současného diváka.

„To je velký úkol pro každý soubor a já doufám, že soubor baletu Státní opery tou zkouškou projde dobře.“

Balet volně inspiruje známý Cervantesův román. Hlavní dějová linie milostného příběhu o zakázané lásce Kitri a Basila se v baletu prolíná se snovým světem Dona Quijota. Náročnou roli Kitri svěřila umělecká vedoucí baletu Státní opery Hana Vláčilová moldavské tanečnici Alině Nanu.

„Já si to fakt moc užívám, protože její charakter je mi blízký. Můžu tam dát něco ze sebe,“ říká moldavská tanečnice. Spolupráci s Hanou Vláčilovou, která tutéž roli tančila v 80. letech, považuje za přínos a oceňuje zejména rady týkající se techniky.

„Paní Vláčilová se mnou hodně pracovala, aby to dostalo čistotu, formu a eleganci,“ dodává Alina Nanu.

Eva Rajlichová, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít