Před 55 lety měla premiéru první hra Semaforu. Písničky z ní se hrají dodnes
Legenda autorského divadla slaví 55 výročí. Přesně tolik let uplynulo od první premiéry Divadla Semafor. Právník Jiří Šlitr a grafik Jiří Suchý tehdy kolem svého představení Člověk z půdy soustředili výrazné talenty a tak to v komorním souboru zůstalo i další více než půlstoletí.
V představení zazněly dodnes nesmrtelné písně "Pramínek vlasů", "Včera neděle byla" nebo třeba "Život je jen náhoda". Začala tak kariéra Divadla Sedmi malých forem, tedy zkráceně Divadla Semafor.
Skupina kolem Suchého a Šlitra se původně chtěla věnovat co možná nejvíce disciplínám - filmu, poezii, jazzu, loutkám, tanci, výtvarnu i hudební komedii.
Před 55 lety měla premiéru první hra Divadla Semafor, Člověk z půdy. Historii legendárního divadla připomněla Zuzana Vlčková
Dosavadní principál autorského divadla, původně grafik Jiří Suchý ve svém rozhlasovém profilu vzpomínal, že popularita jim pomohla překonat nepřízeň tehdejšího režimu.
„Obliba toho divadla u lidí celostátně, poněvadž ty písničky hrál rozhlas, ukázala, že to je vlna, která se nedá zastavit.“
Po úspěšných hrách jako Zuzana je sama doma nebo Papírové blues tedy přišlo nedobrovolné opuštění dosavadního působiště v Činoherním klubu. Semafor se přestěhoval do pasáže Alfa na Václavském náměstí.
A krátce na to odešla ze Semaforu také řada výrazných osobností jako Miroslav Horníček, Eva Pilarová nebo třeba Waldemar Matuška a Karel Štědrý.
Jiří Suchý chtěl udržet komorní a autorský ráz divadla. Tehdy se také po jeho boku poprvé objevil Jiří Šlitr. V roce 1962 tak vzniklo asi nejvýraznější představení Semaforu, kabaret Jonáš a tingl tangl. Právě s ním byl také Semafor podle Jiřího Suchého přijatý na milost.
„Najednou jsem pochopil, že oni se rozhodli, když už nás nemohli zničit, tak že si nás vezmou jako za své, že se vlastně svezou se slávou Semaforu. Poněvadž tehdy to byla doba nekonečných front. Diváci stáli frontu i přes noc, v létě si dokonce nosili spací pytle, spali v té frontě a ve dvě hodiny v noci se střídali.“
V roce 1967 se v Semaforu objevila další dvojice - Jiří Grossmann a Miloslav Šimek. Po smrti Jiřího Šlitra v roce 1969 Jiří Suchý vytvořil autorské spojení s Ferdinandem Havlíkem. Od roku 1974 je Suchého komediální partnerkou Jitka Molavcová, do Semaforu ale přišla už o čtyři roky dříve.
„Já jsem přišla do Semaforu 18. května v 17 hodin odpoledne jako šansoniérka. Protože jsem vyhrála celostátní pěveckou soutěž Talent 70, předseda poroty Karel Vlach mi zavěsil na krk zlatého dudlíka, tím mě pasoval na mimino v showbyznysu.“
Dnes sídlí Semafor v pražských Dejvicích. O svou budoucnost musel soubor bojovat i před několika lety. Kvůli vysokým nákladům na provoz divadla změnil repertoár a místo výpravných her s desítkami účinkujících se opět vrátil ke komornějším představením.
