Vadí mi podceňování mladé generace, říká zpěvačka Dusilová. S mladými muzikanty chystá nový projekt
Devítinásobná držitelka hudebních cen Anděl, zpěvačka a hudebnice Lenka Dusilová se pustila do svého dalšího dobrodružství a objevování. Rozhodla se proměnit myšlenku mezigeneračního dialogu ve skutečnost a spojila se s mladými muzikanty jako je Kvietah nebo Ben Cristovao. „Každý hudebník má svůj tvůrčí způsob, a tomu chci jít naproti. Je to pro mě výzva,“ přiznává Lenka Dusilová.
Co se dá objevit v mezigeneračním dialogu?
Mám v hlavě spoustu otázek a představ o tom, jaké by to bylo s dospívajícími dětmi, které se mi třeba nenarodily. A jsem také máma. A ještě mě zajímá v mezigeneračním dialogu hledání nového tvůrčího způsobu, přiblížení se nějakému hudebnímu světu u každého jednotlivého hudebníka, kterého budu oslovovat.
Je to jiný způsob tvoření, než jsem doposud dělala, je to obrovské dobrodružství a velký risk. Ale věřím, že to něco přinese, přibližuje Lenka Dusilova projekt mezigeneračního dialogu
A vytvořit bezpečný prostor, ve kterém bychom se mohli bavit o vidění naší reality, protože každý to z té perspektivy vnímá jinak a myslím si, že to je oboustranně velice obohacující.
Vašemu synovi je jedenáct. Ale říkala jste – oslovit děti, které se mi nenarodily?
Je tam nějaká paralela, lidé o takových věcech moc otevřeně nemluví – Eda není první zárodek, mám v historii nenarozeného človíčka. Teď by to bylo dospělé dítě. A říkám to bez jakéhokoli traumatu, protože tělo je vždycky v těchto věcech chytřejší.
Až posledních deset let mám zkušenost jako rodič, a mám jistý strach o děti, vnímám tam spoustu vin za svou generaci. Vadí mi podtrhávání nohou, podceňování mladé generace, není to řešení. Doba je poměrně dost transformační, přicházejí nové nástroje doby, je to rychlé a každý se s tím srovnává různorodě. Tahle generace s tím vyrůstá a má s tím nějakou zkušenost, a je dobré se o tom s nimi bavit. Dostáváte zajímavé feedbacky.
Generační vina
Cítíte generační vinu?
V něčem cítím vinu, ale jsem taková povaha odmalička, to je také můj boj. I to, že se cítím generačně vinná, je potřeba s těmi lidmi komunikovat, být s nimi, to je ta naše práce. Jedeme v tom s nimi. Společnost je strašně komplikovaná, vztahy, mám pocit, že jsme furt v nějakém bojovém poli, pustíte si rádio, doma se hádáte s partnerem, nedokážete se domluvit, řešíte furt nějaké věci.
Snažím se hledat nějaký dialog, sama se ho učím, nikdo mě tomu dobře nenaučil, a v tom se také cítím vinná. Je to moje téma v hudbě, které si dlouho řeším, transgenerační přenos komunikace. To je nejzásadnější v dialozích, naučit se dobře komunikovat.
Vydali jste teď písničku Vdechni mi život a byla jsem velmi překvapená, jak je to skvělé, jak je muzika dobrá, texty jdou do hloubky a přibližují mě k tomu, čemu také vlastně nerozumím. Tak si říkám – jsou změkčilí, nebo to mají opravdu takhle? Je ta bolest a neštěstí hluboké?
Nevím, myslím si, že o tom umějí jenom líp mluvit a je to mnohem zdravější než si nechávat svoji bolest uvnitř, a o tom je vlastně ta písnička. Nějaké věci si uchováváte, nepouštíte je ven, nehledáte řešení. Takže si naopak myslím, že to je mnohem lepší přístup, dnešní doba nabízí spoustu nástrojů, jak tyhle věci řešit, jak je komunikovat, když nevíte.
Spolupráce s rapperem
Mezigenerační dialog jste například nahrála s Kvietah. Podle jakého klíče lidi oslovujete a jak vypadá společná práce?
Tohle je první společný výtvor, oslovila jsem ještě Bena Cristovao, máme roztočenou skladbu, která by měla vyjít v listopadu. A jak si vybírám lidi? Buď se mi líbí jejich hudba, nebo příběh, hudební svět, který mě fascinuje. A někdy to nemusí být věci, které jsou mi žánrově blízké, ale zajímá mě umanutost lidí, přijde mi, že mají nějakou zkušenost, zajímá mě, proč jsou třeba tak drsní.
Někde jste říkala, že v hudbě nerada používáte negativní pocity. Tak jak to ze sebe sundat, když vlastně nemůžu použít něco temného? '
Nevím, jestli smutek je negativní energie, to je emoce, která je legální a každý ji může cítit. Ale to, že použijete nějaké zlo tím, že chcete skrz hudbu někomu ublížit, tak to je pro mě zapovězené.
Kritériem úspěchu je pro mě autentičnost. Neumím dělat věci na sílu, říká zpěvačka Tereza Balonová
Číst článek
Hudba má obrovskou moc, mohla by být takhle manipulativní, ale dá se používat i léčivějším způsobem. A nemusí to být sluníčko a hezký zvuky, ale pinknete do toho člověka, do nevědomí, nějakou emocí, a on nemusí vědět příběh, ale začnou mu téct slzy a může to být uvolňující.
Chystáte se v rámci mezigeneračního dialogu zabrousit i do rapu?
Ráda bych, ale ještě nemám vybráno. Ještě furt koukám, jsem hrozně nesmělá, ale půjdu do toho.
Jak Lenka Dusilová vzpomíná na začátky své kariéry? A co chystá do budoucna? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.
