Zpěvačka se snaží nebýt součástí jen jedné společenské bubliny, ale být v kontaktu s různými skupinami lidí. „Snažím se střídat různé společnosti nebo minimálně nakukávat do různých společností.“

Dost často své pocity a sociální vztahy přetaví do písničky. Tvrdí ale, že se nechce vyjadřovat k něčemu, čemu nerozumí a nemá co říct. Jedna z jejích písniček v druhém albu je například věnována její babičce, která zemřela v době covidu.

Objev roku

Její druhá deska s názvem Lampiony vynesla Balonové ocenění Objev roku. Od její první desky se v mnohém liší. Doba, po kterou tvořila písničky na první desku, je poměrně široká – jsou tam písně, které složila už ve svých 15 letech. Druhou deskou naopak působí sebevědoměji a uceleněji.

Před šesti lety se přihlásila na soutěž a hudební festival Porta, který následně i vyhrála. Přihlášku tam podala, jak říká, za pět minut dvanáct na popud svého učitele, který ji v tvorbě podporoval a říkal, že je autentická a že má velkou šanci získat nové kontakty a ukázat, co v ní je.

„Myslím si, že to byl zlom. A těch zlomů v kariéře přijde víc, ale tohle byl ten prvopočáteční, protože té holce, která hrála jenom po studentských akcích a nikdo o ní nevěděl, se najednou stalo, že si ji vytáhla kapela Jelen a vzala ji na velká pódia,“ komentuje Balonová.

Kapela Jelen ji pak ukázala i vydavatelství. Celá soutěž uspíšila proces a udělala ho pro mladou zpěvačku přirozeným. Díky Portě získala kontakty a mohla začít dělat to, co jí teď dělá radost.

„Vypadni z pódia, my chceme Jeleny!“

Dělala také několikrát předskokanku větším kapelám, jako je třeba právě výše zmíněný Jelen nebo Divoký Bill. Občas je to podle ní složitější v tom, že lidé přišli na koncert jiného interpreta a ona je musí přesvědčit o tom, že její písničky také stojí za pozornost.

„Když jsem třeba předskakovala před kapelou Mirai, tak přišly mladé holky na hezké mladé kluky, od kterých je zdržuje nějaká blondýna. A já je mám přesvědčit o tom, že moje písničky je mají bavit, mají je zaujmout a můžou se s nimi ztotožnit,“ popisuje.

Předskakování ji ale velmi vyškolilo a říká, že je více nervózní, když se nejedná o její vlastní koncert a akci.

„Setkala jsem se s tím, že na mě řvali a pokřikovali: ‚Vypadni z pódia, my chceme Jeleny!‘ Setkala jsem se s tím, že se mi vysypala technika a já jsem najednou musela zareagovat. Člověka to hrozně vyškolí. A pak je připravený na kdeco a opravdu si musí za sebou na tom pódiu stát,“ říká.

To, jak a kdy přichází múza, se prý velmi liší. Někdy ji navštíví, když píše ve škole test, jindy třeba ve sprše nebo autě. „Neumím dělat věci na sílu, nejsem ten typ, co by si sednul a psal.“

Pro zaznamenání myšlenek, když se nemůže v konkrétní chvíli k tvorbě posadit, používá diktafon. Občas ji napadne jen hudba, občas jen text a někdy to jde obojí ruku v ruce.

Přestože se snaží si k psaní sedat pravidelně, radši tvoří, když se na to cítí. Dává do textů svoje pocity. „Kritériem úspěchu je pro mě autentičnost,“ vysvětluje Tereza Balonová.

Jak se dívá na údajnou přecitlivělost své generace? Co je podle ní základem úspěchu v hudební branži? Poslechněte si celý rozhovor s Terezou Balonovou výše.

Michael Rozsypal, aste Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít