Schreier se narodil nedaleko Drážďan v roce 1935. Hudebně se začal vzdělávat ve sboru při kostelu svatého Kříže v této saské metropoli. Tam jeho talent objevil sbormistr Rudolf Mauersberger, který ho nechal zpívat mnoho sólových partů.

V 16 letech se jeho dětský soprán změnil v tenor, Schreier začal studovat zpěv a věnoval se i studiu orchestrálního a sborového dirigování (dirigoval od roku 1969).

Profesionálně debutoval v roce 1959 v roli Prvního vězně v Beethovenově Fideliovi, záhy nato zažil úspěchy v mozartovských rolích. V roce 1963 získal angažmá v berlínské Státní opeře, byl též pravidelným hostem ve Vídni. Od roku 1967 byl po čtvrt století pravidelným účastníkem Salcburského festivalu. Když v roce 1966 zemřel Fritz Wunderlich, byl označen za největšího žijícího mozartovského tenora, zejména kvůli pečlivé intonaci a dikci.

Od roku 1972 předváděl svoje umění i jako dirigent, přičemž za svou kariéru řídil například newyorskou či vídeňskou filharmonii.

S operou skončil na přelomu tisíciletí ve svých 65 letech s tvrzením, že na ztvárnění mladých milovníků na jevišti je již v příliš pokročilém věku. Na veřejnosti naposledy zpíval v roce 2005 při pražském provedení Bachova Vánočního oratoria, které i dirigoval.

„Den bez hudby je ztracený den,“ říkával podle agentury DPA pěvec a dirigent, který měl i přes své mezinárodní angažmá vždy velice blízko k Drážďanům, v nichž vyrůstal.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít