Nikdy jsem nechtěl být performer, bavilo mě vyrábět hudbu, říká Ondřej Soukup
„První písničku jsem složil, až když mi bylo nějakých šestnáct, sedmnáct let. Předtím jsem se o to ani nepokoušel, protože mě nenapadlo, že bych mohl skládat,“ říká o sobě host Barbory Tachecí, hudební skladatel a baskytarista Ondřej Soukup.
„Bavilo mě hrát, bavilo mě být instrumentalista, to mě v té době fascinovalo. A psaní jsem považoval za zcela okrajovou a nedůležitou věc,“ dodává a přiznává, že ke komponování ho přivedli až kamarádi hudebníci Michael Kocáb a Milan Svoboda.
Z jedné kapely do druhé
„No co,“ komentuje Soukup kauzu z 80. let, kdy odešel z ikonické kapely Pražský výběr k mainstreamovému Karlu Gottovi. „Baskytarista odešel z jedné kapely do druhé kapely...“
Ondřej Soukup
Hudebník a hudební skladatel Ondřej Soukup se narodil 2. května 1951 v Praze. V roce 1975 absolvoval Pražskou konzervatoř, poté působil v mnoha jazzových a popových kapelách jako baskytarista. V roce 1983 složil hudbu ke svému prvnímu celovečernímu filmu Druhý tah pěšcem. Od té doby je podepsán pod hudbou ke dvaceti dalším celovečerním snímkům, mezi které patří i Oscarový film Kolja režiséra Jana Svěráka. Vedle muzikálů a scénické hudby pro televizi a film skládá i popové písně.
Později však přiznává: „Ano, měl jsem s tím problém. Byla to taková Sofiina volba, protože mým snem bylo už tehdy psát a mít studio. Na to jsem si u Pražského výběru v žádném případě nemohl vydělat. Jako skladatel jsem zdaleka neměl tolik práce jako Michael. A tak jsem nevěděl, jak si na to studio vydělat. A tady najednou byla možnost. Ale také je fakt - a že jsem s Karlem Gottem vydělal opravdu hodně peněz - jsem to všechno opravdu dával do aparatury a nástrojů.“
S odstupem času si hudební skladatel ale všímá, že se pro něj význam hudby posunul.
„Dnes hledám v hudbě něco jiného, než jsem v ní viděl dřív. Nechci říkat 'do hloubky', aby to nevypadalo nějak zbytečně ušlechtile. Ale tónika, dominanta mi už prostě nestačí. A to dřív stačilo.“
„Z profese hudebního skladatele se do důchodu neodchází. Tady se umírá. Neumím si představit, že přestanu hudbu psát. Protože to bych umřel, …vzápětí a hned.“
Ondřej Soukup
Pochybuji o každé notě
Na otázku moderátorky po pochybnostech o sobě jako skladateli odpovídá Soukup: „O každé notě pochybuji! Skládání, když člověk pracuje sám - a já jsem totálně osamělý běžec, musíte dělat i s dramaturgií vlastních nápadů.
„Napadne mě spousta melodií, ale která z nich je ta pravá? Mám použít tohle, nebo tohle? Je tohle dost sofistikované, tohle by se dalo udělat chytřeji. A přitom má hudba nekonečně mnoho možností a můžete s ní dělat, co chcete,“ nastiňuje úskalí skladatelského řemesla.
Být v pozadí
To, že je slavný, vnímá hudebník pozitivně. „Má to své výhody. Když přijdete třeba k řezníkovi, tak na vás začne mrkat a dá vám nějaké méně tlusté maso,“ žertuje a dodává, že ho stejně spíš nejí.
„Ale nikdy jsem nechtěl být performer. Ten, který leze na pódium, ukazuje svůj obličej, lidi mu tleskají a můžou se z něj zbláznit. Mě tohle v podstatě nikdy nezajímalo. Mě bavilo vyrábět hudbu. Bavilo mě být člověk v pozadí,“ uzavírá.
