Festivalové Vary, den sedmý: Clive Owen stále hledá herecký risk. ‚Nechci hrát furt to samé,‘ říká
Zahrál si v postapokalyptickém thrilleru Potomci lidí, vztahovém dramatu Na dotek i v komiksové adaptaci Sin City – město hříchu. „Pokuste se ve filmech Clivea Owena najít společný motiv, a možná se z toho zblázníte,“ napsal kdysi v jeho profilu magazín GQ. Jak letošní držitel Ceny prezidenta karlovarského festivalu přiznává v rozhovoru pro média, velmi nerad se opakuje. „Vždycky hledám nějakou výzvu, něco, co mě udrží naživu,“ říká.
Anglický herec přijel do Varů uvést 20 let starý snímek Mikea Nicholse, který mu vynesl nominaci na Oscara. Příběh o lásce, osamělosti, zradě a dvou nerozlučně propletených mileneckých dvojicích je ale s Owenovou kariérou svázán mnohem hlouběji. Zahrál si totiž už v původní inscenaci stejnojmenné hry Patricka Marbera, tehdy ovšem roli, kterou později ve filmové adaptaci ztvárnil Jude Law.
„Byla to velmi neobvyklá zkušenost. Úplně se vám totiž převrátí něco, na čem jste opravdu hodně pracovali a co dobře znáte. Připadá vám to zároveň neuvěřitelně známé a úplně nové,“ vysvětluje.
Festivalové Vary, den šestý: Daniel Brühl přivezl svého Souseda a odvezl si fotku pro maminku
Číst článek
Filmovou verzi dramatu Na dotek, kde se vedle něj a Lawa objevily ještě Julia Robert a Natalie Portman, podle svých slov od premiéry v roce 2004 neviděl. Chystal se proto během páteční projekce ve Velkém sále hotelu Thermal zůstat a podívat se, co se snímkem udělal čas.
„Pamatuju si, že ta hra byla napsaná po obzvlášť bolestivém rozchodu, takže je to velmi syrové, osobní dílo. Divil bych se, kdyby to neobstálo i dnes, mimo svou dobu a kontext. Lidé se totiž možná stačili změnit, ale bolest z rozchodu zůstává stejná,“ věří Owen.
Už divadelní premiéra hry Na dotek v květnu 1997 přitom podle něj budila kontroverze. „Lidé z představení odcházeli, protože se necítili dobře. Připadalo jim to zneklidňující, nelíbil se jim ten jazyk. Už ve své době to bylo velmi provokativní dílo,“ vzpomíná herec.
Je rozmanitost hereckých partů něco, co aktivně vyhledává? „Tak trochu. To, jak vypadá vaše kariéra, totiž ve výsledku není jenom na vás,“ říká dnes 59letý Angličan s tím, že ho v jeho volbách silně ovlivnila divadelní průprava.
„Každá hra přináší nový svět, nový part, novou perspektivu. To si nesu stále dál, i v televizi a ve filmu. Nechci hrát dokola to samé,“ zdůrazňuje. „I teď, v mém věku, vždycky hledám nějakou výzvu nebo něco, z čeho mám strach, co mě udrží naživu a snad se tím i něco přiučím.“
‚Kdyby to udělal někdo jiný, žaloval bych ho.‘ Režisér Soderbergh představil ve Varech snímek Mr. Kneff
Číst článek
Co naopak na place nesnese, je rozptýlení. Proto si také nemůže vynachválit spolupráci s americkým režisérem Stevenem Soderberghem, který na festivalu letos uváděl své filmové „kafkárny“. S Owenem se sešli zhruba před deseti lety při natáčení historického seriálového dramatu Knick: Doktoři bez hranic.
„Nedělá mnoho záběrů, takže jako herec musíte být neustále stoprocentně připravený,“ popisuje Owen. „Nejraději mám ale na jeho placech to tiché soustředí, které se nepodobá žádnému natáčení, na kterém jsem kdy byl. Ráno přijdete do práce a je tam hrozný klid, protože všichni vědí, co mají dělat.“
Na Soderberghově place zkrátka neexistuje klábosení. „Živit se natáčením filmů je výsada a absolutní privilegium. To je důvod, proč tam jsme. Takže když se snažíme pracovat, nikdo si tam nepovídá. Je to takové posvátné místo a já to naprosto zbožňuju. Strašně mi to vyhovovalo,“ pochvaluje si natáčení Owen.
Zmiňuje také filmařské směřování své dcery Hannah: „Vystudovala filmovou školu v Londýně a začala stříhat. Už má za sebou práci u několika dobrých filmů jako druhý asistent. Jsem z toho nadšený, protože střih je pro film nesmírně důležitý a střihaček je stále méně, než by mělo být. Těším mě, že si Hannah tuhle cestu vybrala, protože je v tom moc dobrá.“
