Je v pořádku, když film divákem zacloumá a hází zprava doleva, říká režisér Nabarveného ptáčete
Na benátském mezinárodním filmovém festivalu letos bojuje o hlavní cenu – Zlatého lva – film režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Nejspíš nejočekávanější český snímek měl v úterý večer světovou premiéru. První reakce byly různorodé, zazněla chvála i kritika. A režisér je za ně rád. „Nejhorší, co se umělcovi může stát, je, když je jeho dílo zapomenuto. Pro mě je v pořádku, když to divákem zacloumá,“ řekl Marhoul pro Radiožurnál.
Co říkáte na rozporuplné reakce na váš snímek?
Je to v pořádku. To by byl strašný svět, kdyby si všichni mysleli tu samou věc.
Recenzent The Guardian přímo napsal, že je Nabarvené ptáče „monumentální dílo, ale doufám, že se s ním znovu nesetkám“. Co si o tom myslíte?
Beru to jako skutečně pozitivní oslovení, protože já tu v Benátkách měl a dnes (ve středu, pozn. red.) ještě mám ruského herce Alexeje Kravčenka, který ve snímku hraje. Když mu bylo třináct let, hrál v jednom z nejlepších filmů, co jsem kdy vůbec v životě viděl – sovětském z roku 1985 Jdi a dívej se. Taky trvá tři hodiny a já si pamatuju, že když jsem ho poprvé viděl, doslova jsem se potom vypotácel na Václavské náměstí a jen seděl a tupě zíral před sebe. I já si říkal, že už to nikdy nechci vidět. Tak strašně silný ten film je. Přece to nejhorší, co se umělcovi může stát, je, když je jeho dílo zapomenuto. Pro mě je v pořádku, když to divákem zacloumá a hází to s ním zleva doprava, nahoru a dolů.
Vy jste na Nabarveném ptáčeti pracoval jedenáct let. Festival nasadil jeho promítání celkem šestkrát. Cítíte jako tvůrce nějaké zadostiučinění, když před kinosálem vidíte hodinovou frontu?
Necítím, protože nedělám filmy pro to, abych ho cítil.
A proč je děláte?
Potřebuju je udělat. Potřebuju ze sebe zpracovat nějaké téma, které mě zajímá. Potřebuju se k němu nějakým zásadním způsobem vyjádřit a doslova a do písmene vypořádat. Položit si spoustu otázek, vložit je do filmu a hledat odpovědi. Jak už jsem říkal, filmy dělám hlavně pro sebe. A pokud se poté najdou lidé, kteří souzní s tím, co vytvořím, mám radost. Není to otázka mého sobectví, ale potřeby téma zpracovat.
První zahraniční reakce na Nabarvené ptáče
„Je to monumentální dílo - a doufám, že už se s ním nikdy znovu nesetkám,“ napsal o novém filmu Václava Marhoula recenzent britského listu the Guardian.
Dal bezmála tříhodinovému černobílému snímku nejvyšší hodnocení - i když konstatoval, že cesta židovského chlapce po válkou rozervané východní Evropě je plná děsivých scén, které budou diváky ještě dlouho pronásledovat. Film the Guardian označil slovy jako pronikavý a surový a vyzdvihl syrovost, s jakou zachycuje válečný rozvrat.
Server Variety popsal Nabarvené ptáče jako katalog utrpení a brutality, který diváky bezpochyby pohltí. Postrádá ale podle něj určitou spirituální katarzi. Kritičtější je pak například recenze serveru ScreenDaily, podle které film zůstal spíš sérií brutálních scén bez zásadnějšího přesahu nebo sdělení.
