„Jako výtvarník se musím zavázat, že použiji takové materiály, které nejenom že budou vyhovovat tvorbě, ale musím se vejít do rozpočtu,“ popisuje pro pořad Mozaika stanice Vltava Jelínek, jak přemýšlí o výrobě kostýmů. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se udržitelnost promítá v návrzích a realizaci divadelních kostýmů? To je tématem rozhovoru s předním českým kostýmním výtvarníkem Josfem Jelínkem, který připravil Daniel Jäger

Ačkoliv se nevyhýbá ani novým materiálům, upřednostňuje klasiku. „To jsou bavlna, vlna, klasické brokáty, samet, u baletů tyl, šifóny, monofil,“ vyjmenovává Jelínek. „Dnes je materiálů přemíra. Když jsem začínal, byli jsme vděční za cokoliv, co navodilo pocit, že je kostým dobový.“

I přes velký výběr materiálů se snaží Jelínek držet u těch přírodních. „Jsem přesvědčen, že interpret, který jde na jeviště, má nárok na to, aby se v kostýmu cítil dobře. To sice divák nevnímá, ale člověk musí mít respekt a úctu k interpretům a být jim nápomocen,“ přibližuje výtvarník.

Tvůrci kostýmů se snaží materiály všelijak recyklovat, upcyklovat a opakovaně používat. „Dřív jsme vymýšleli a tvořili. Materiál jsme patinovali, aplikovali, lepili, používaly se techniky jako mramorování,“ vypočítává.

Dnes přivádí výtvarníky k těmto postupům potřeba šetřit – jak finance, tak prostory ve skladech.

„Po posledním představení se kostýmy předají do fundusu. A pak se uvažuje o tom, jak je s obměnou použít do dalších inscenací. Třeba že se to upraví, kostým pro sólistu se použije ve sboru,“ načrtává Jelínek, jak znovu využít kostýmy.

Cení si proto každého, kdo dokáže do představení zapojit starší kostým. „Každý výtvarník, který je ochotný použít fundus, je vítán,“ dodává Jelínek.

Daniel Jäger, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít