Divadlo Na zábradlí zrušilo inscenaci o sexuální výchově v Československu, stala se z ní prý komedie
Pražské Divadlo Na zábradlí zrušilo několik dní před premiérou uvedení inscenace Děvčátka, na slovíčko. Jejím námětem měla být sexuální výchova za socialismu a kdysi známé publikace o ní. Představení připravoval filmový režisér Marek Najbrt na základě textu publicisty Pavla Klusáka. Během zkoušení ale z textu vyšel tvar, který podle inscenátorů neodpovídal dramaturgii divadla.
„Místo aspoň částečné výpovědi k tématu se z toho stala příliš velká komedie, která relativizovala nejen téma, ale zvláště dobu, ze které jsme vycházeli, a to bylo od 50. let do současnosti,“ řekla ve čtvrtek dramaturgyně divadla Dora Viceníková.
„Obvyklé to není, a není to ani žádné příjemné gesto, protože je mi líto energie vložené od všech zúčastněných. Naznala jsem, že tvar, ke kterému se to chýlí, není v takové podobě, že bychom byli rádi, kdyby to spatřilo světlo světa. Nechtěli bychom mít takový kus v repertoáru jako stálou nabídku pro diváky. I když je to bolestivé, myslím, že je to statečnější než prezentovat něco, za čím bychom si nestáli,“ vysvětlila Radiožurnálu dramaturgyně.
„Oslovili jsme Pavla Klusáka s Markem Najbrtem ke spolupráci nad tímto tématem, ale stalo se to, že bohužel přes veškeré nasazení všech zúčastněných se nám nepodařilo ten tvar adekvátně zpracovat,“ sdělila Viceníková s tím, že se Klusák snažil text do poslední chvíle přepisovat a upravovat. „Bohužel to stále nevedlo k uspokojivému cíli,“ dodala.
Inscenátoři se proto rozhodli páteční premiéru zrušit při víkendové zkoušce. „Je to bohužel nešťastné, ale myslíme si, že je to lepší, než prezentovat něco, za čím jsme si nestáli,“ uzavřela Viceníková.
Hudební publicista Pavel Klusák se nechtěl ke konci projektu, který připravoval, vyjadřovat. Podle divadla nebude inscenace na jeho repertoáru ani v budoucnu; vzhledem k tomu, že role byly psané přímo na tělo jeho hercům, zřejmě se nebude inscenovat ani jinde.
Inscenace Děvčátka, na slovíčko vycházela z knižních i filmových instruktáží, které byly určeny dospívajícím dívkám a chlapcům v Československu.
„Naše inscenace by měla být dramatizací příruček o výchově ženy pro její budoucí úděl v československé a české společnosti. Všechny ty knížky, ale i školní lekce a domácí předávání zkušeností jsou zprávou o doktrínách, které formovaly a formují dívky do rolí manželek a matek. A my je chceme konfrontovat se skutečně životními ženskými osudy,“ popsal přípravu inscenace během práce na ní Najbrt.
