Šinkansen. Pro Japonce samozřejmost, pro Čechy futuristická vize z verneovky

Tōkaidō, Tōhoku, Jōetsu. Názvy tras rychlovlaků, které se staly legendou. Rychlou a hlavně bezpečnou. Šinkanseny totiž v Japonsku jezdí už přes půl století a za tu dobu přepravily těžko uvěřitelných deset miliard cestujících.

Tokio Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Japonský rychlovlak Šinkansen

Japonský rychlovlak Šinkansen | Zdroj: Wikimedia Commons

Dnes je síť těchto superexpresů, které jezdí až 320kilometrovou rychlostí, dlouhá téměř 2 800 kilometrů a další se budují, včetně linky do Sappora.

Symbol novodobého Japonska spatřil světlo světa v roce 1964, u příležitosti letních olympijských her v Tokiu, a to na trati Tōkaidō. Právě tato vysokorychlostní železnice spojující hlavní město s Ósakou je nejvytíženější na světě. Ročně ji využije na 150 milionů lidí a do této statistiky jsem také měl možnost několikrát přispět.

Naposledy před dvěma lety, kdy jsem v Japonsku natáčel reportáže u příležitosti 70. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, a také konce 2. světové války. Pamatuji, že jsem na hlavní nádraží v Tokiu nijak nespěchal. Už jsem dobře věděl, že když nestihnu jeden spoj, tak za pár minut pojede další. Ve špičce totiž během hodiny jezdí až třináct souprav, a to v obou směrech!

Japonská slušnost a úslužnost

„Dobrý den. Vítejte. Děkuji, že vám mohu pohlídat váš kufr". Japonská slušnost a úslužnost je úžasná! A stejně skvělé jsou i dopravní služby, především pak právě na železnici, a to i v samotných velkoměstech, kde metro i vlaky využívají k cestě do práce miliony Japonců včetně manažerů, byznysmenů a politiků. Však se to také ve vagonech ve všední dny, ráno a pozdě odpoledne muži v oblecích a s kravatou jen hemží.

A pokud mají jednání nebo schůzku ve městě vzdáleném několik set kilometrů, žádný problém. Stačí koupit jízdenku, nasednout, vše potřebné vyřídit a za pár hodin jste zpět. V této souvislosti vzpomínám na jízdu šinkansenem velmi často. Zejména když vyrážím z Prahy do Brna či Ostravy. Naposledy pak, když jsem musel služebně do Bratislavy. Cesta dlouhá 330 kilometrů mi trvala čtyři hodiny a padesát minut. Tedy jen o hodinu déle než z Tokia do Hirošimy. Japonský vlak ale za tuto dobu zvládá trať dlouhou 850 kilometrů!

01056995.jpeg

Šinkansen navíc do zastávky přijíždí na minutu přesně. Ne že by neměl zpoždění. V zemi, kde jsou častá zemětřesení, se rychlovlaky v případě otřesů automaticky zastaví. A tím se jízda pochopitelně prodlouží. Pamatuji, jak jsem krátce po úderu vlny tsunami a následné havárii v jaderné elektrárně Fukušima Daiči v březnu 2011 přijel do Ósaky dokonce o několik hodin později.

Následných otřesů bylo nepočítaně, po příjezdu do cílové stanice však milý hlas z amplionů informoval všechny pasažéry, že pokud chtějí, vzhledem k chladnému a deštivému počasí mohou zůstat v soupravě. Tedy v teple a suchu. Po probdělé noci ve vlaku jsem tomu byl velmi rád. Překvapením však ještě nebyl konec.

Když jsem procházel turnikety, muž v pokladně mne zastavil s tím, že mi musí vrátit jízdné. Prý kvůli zpoždění. V tu chvíli jsme nechápali oba. Já, že se něco takového vůbec děje, on, že se divím. A nenechal si říct. Mým námitkám, že přece došlo k přírodní tragédii a poté i k havárii, která navždy ovlivnila statisíce lidských životů, tudíž že si žádné peníze nemohu vzít, nerozuměl.

Šinkansen a pendolino

Asi před dvěma měsíci jsem poprvé v České republice jel pendolinem. Tedy vlakem, který se i v Číně pohybuje dvousetkilometrovou rychlostí. Lze ho tedy zařadit mezi rychlovlaky. U nás však může jet maximálně 160 km/h. Už na příjezdu měl téměř půlhodinové zpoždění. A tak jsem se paní za přepážkou zeptal, zda mohu uplatňovat nějakou náhradu. „Milý" hlas mne poslal do - Japonska.

Jules Verne kdysi psal romány o dopravních prostředcích, které v té době byly když ne utopií, tak zcela jistě hudbou budoucnosti. Věk balonů či vzducholodí ale nakonec nebyl tak vzdálený. V případě vybudování vysokorychlostních železničních tratí v České republice však bohužel ano.

Z Prahy do Brna, což je zhruba 200 kilometrů, v současnosti trvá cesta více než dvě a půl hodiny. V Japonsku jste za tu dobu o nějakých pět set kilometrů dál. Jinými slovy, v zemi vycházejícího slunce zvládnete stejnou vzdálenost za nějakých čtyřicet minut. A podle plánů české vlády se situace nezlepší zhruba do roku 2050.

V době, kdy se Japonsko bude pomalu chystat na sté výročí zahájení provozu šinkansenu, tak možná stejně rychlý expres, za zvuku fanfár, slavnostně zahájí provoz mezi českou a moravskou metropolí. Ani jednoho se však s největší pravděpodobností nedožiju. I proto jsem rád, že jsem se rychlovlakem, ať už v Japonsku, v Číně, nebo na Tchajwanu, kde mimochodem stavěli trať dlouhou 350 kilometrů sedm let, mohl svézt už na přelomu 20. a 21. století. V čase, kdy je symbolem vlakové dopravy v Japonsku právě šinkansen, v České republice zase zpoždění.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme