Jak z analýzy mimo jiné vyplývá, nejvyšší procento ruských padlých tvoří nižší důstojníci. Soudě podle získaných údajů právě tito muži naleznou na frontě smrt až třikrát častěji než jejich podřízení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Kolik ruských vojáků zatím padlo ve válce na Ukrajině

Jen od začátku srpna padlo na 80 ruských důstojníků v hodnosti od podporučíka po kapitána. Právě tito muži musejí přitom v ruské armádě nejčastěji rozhodovat o taktice jednotek na poli válečném.

Když si uvědomíme, že v současné době získávají ruští důstojníci poručickou hodnost nejčastěji v 21 nebo 22 letech, je jasné, že jsou to lidé zcela nezkušení, ale právě oni jsou nuceni rozhodovat o tom, jak dosáhnout cílů, které před ně staví nadřízené velení.

Pokud jde o zabité ruské vyšší důstojníky, zejména o plukovníky, většina jich padla hned v prvních dvou měsících války. Vysvětluje se to tím, že právě na počátku tažení měla ruská armáda největší problémy se spojením a logistikou a navíc útočila na několika směrech najednou.

Páteř ruských úderných sil

Jakmile se tyto potíže podařilo vyřešit, plukovníci i generálové přímo do první linie jezdit přestali. Poslední informace o padlém generálovi, konkrétně Romanu Kutuzovovi, který řídil bojové operace v Luhanské oblasti, se objevila v červnu.

Pokud jde o absolutní čísla ztrát, na prvním místě se objevují příslušníci motorizované pěchoty a výsadkáři – ti tvoří plnou pětinu ruských padlých. Tyto ztráty jsou často dány tím, že podobné jednotky zejména v prvních měsících konfliktu neměly patřičnou palebnou a leteckou podporu.

Letectvo přitom ruské velení nenasazovalo proto, že Ukrajinci měli už poměrně brzy po začátku války kvalitní ruční zbraně, schopné sestřelit nejen vrtulník, ale nejednou i stíhačku.

Další velmi ohroženou kategorii ruských fronťáků tvoří ti, o kterých politici a oficiální média hovoří jako o „dobrovolnících“. Nejčastěji jsou to čtyřicátníci i starší muži z chudého venkova, v civilu pobírající velmi podprůměrné platy.

„Dobrovolnické“ oddíly přitom před přímým bojovým nasazením absolvují pouze třídenní až sedmidenní výcvik – a podle toho pak jejich šance na přežití přímo v boji vypadají.

Přitom jsou právě tyto jednotky páteří ruských úderných sil. U nás na to máme sice nečeský, ale historicky velmi frekventovaný výraz – kanónenfutr.

Když k tomu přičteme malou vnitřní motivaci ruských vojáků, kteří přinejmenším tuší, že jejich věc mírně řečeno není správná, a naproti tomu ukrajinské odhodlání bránit vlast, je jasné, že podobné statistiky budou z ruského pohledu stále hrozivější.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít