Ohlédni se v hněvu
Zřejmě nikdy nebylo tolik volebních billboardů a plakátů, jako letos před komunálními volbami. To se netýká jen Prahy a Brna s jejich více než dvaceti kandidátkami, ale i ostatních krajských měst, kde kandiduje okolo patnácti stran.
Obvykle to není víc než v rekordním roce 2014, ovšem tentokrát už většina nových stran ví, co chce a jakým způsobem toho dosáhnout. Ukazuje se, že za těchto nepřehledných podmínek jsou volební plakáty nejlepším nástrojem, jak na sebe upozornit a případně získat voliče.
Na občana teď z každé plakátovací plochy a z každého sloupu veřejného osvětlení křičí zástupci různých politických stran různá podivná či méně podivná hesla. A teď aby si člověk dával práci s pochopením, co tím vlastně myslí. Ve skutečnosti je zbytečné o heslech z plakátů vážně uvažovat, obsah jejich sdělení je obvykle zkratkovitý, málo věcný a jeho takřka jediným účelem je opravdu jen přitáhnout pozornost.
Hodnota předvolebních plakátů tkví v něčem jiném. Jejich účelem je získat podporu občanů určité straně, oslovují tedy občany tím, na co budou podle soudu marketingových manažerů reagovat, a nastavují tak společnosti zrcadlo. Není rozumné podceňovat marketingové manažery, z jejich sdělení o společnosti je opravdu možné se leccos dozvědět.
Prototyp rozhněvaného muže
Volební plakáty už řadu let oslovují především nespokojené lidi. Jsou strany, které se vymezují proti těm stranám, které vládly před nimi a hodně nás zklamaly. Takové bylo dříve ANO a dnes se tak profilují Piráti. Někdo je proti úplně všem politikům, kteří nás ožebračili, a protože jsou komunální volby, tak zničili prosperitu našeho města, způsobili bytovou a dopravní krizi včetně padajících mostů, štěnic v panelácích a gastarbeitrů páchajících přestupky na ulicích.
A co vlastně v Praze chcete?
Číst článek
Bylo by dobré si uvědomit, jak agresivní je slovo změna, které připomíná šachového hráče, který v rozhodujícím okamžiku převrhne šachovnici a jedním pohybem ruky změní dosavadní průběh partie. Slovo změna patří v kampani k nejoblíbenějším a dokonce se objevila varianta „skutečná změna“, tedy ještě radikálnější než všechny změny před ní.
Dalším terčem, na který je užitečné nasměrovat zřejmě nevyčerpatelný potenciál lidového hněvu, jsou takzvaní nepřizpůsobiví, kteří se musí přizpůsobit, uprchlíci, kteří k nám chtějí proniknout, a také Evropská unie, před kterou musíme bránit naše maďarské soudruhy.
Kdo to sleduje podrobněji, musí si vzpomenout na divadelní hru Johna Osborna z 50. let minulého století s názvem Ohlédni se v hněvu, respektive mentalitu jeho hrdiny, který je vzdělaný a schopný, pochází však z dělnického prostředí a trpí manželstvím s dívkou z bohaté rodiny. Revoltuje tedy proti společnosti, která v jeho osobním příběhu rozdala takové karty.
V poválečné Anglii se lidem otevřely různé cesty ke společenskému vzestupu, přesto se však museli potýkat s tradičními přehradami, které jim bránily uskutečnit všechny možnosti. Osborne vytvořil první prototyp rozhněvaného mladého muže, tedy obraz člověka, který osciluje v prostoru mezi revoltou bez příčiny a smířením s konečností života. Bylo by překvapením, kdyby se tento typ neprosadil také u nás.
Mezinárodní zakotvení Česka bude v roce 2025 čelit velkým výzvám
Jiří Pehe
Do posledního vládního roku vstupuje čtyřkoalice s nejedním deficitem. Vystačí jí strašení Babišem?
Apolena Rychlíková
Putinovo čtvrtstoletí u moci
Libor Dvořák
Odlévat kulky, nebo písmena? Známé pohádkové dilema se stává realitou
Lukáš Jelínek