Hradní kancelář již oslovila přes dvacet institucí, aby prezidentovi předkládaly své kandidáty. Zřídil si konzultační panel odborníků zvučných jmen a zveřejnil základní kritéria, podle kterých bude vybírat osobnosti, s nimiž pak půjde do Senátu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Leschtina: Pavlův průhledný výběr ústavních soudců nikoho neponíží

Ve srovnání se svými předchůdci Klausem a Zemanem, kteří vybírali soudce spíš tajnosnubně v kruhu nejbližších spolupracovníků, tedy Pavel rozehrál daleko otevřenější hru s veřejností.

A je pozoruhodné, že právě na tuhle od dob Václava Havla nevídanou míru transparentnosti se už také snáší kritika.

S tou sofistikovanější přišel expremiér a bývalý předseda Senátu Petr Pithart, který se obává „trivializace“ výběru nových ústavních soudců. Podle něj Pavlem nastavená procedura, kdy právnické entity navrhnou kandidáty, které pak vytřídí poradci, povede k tomu, že „nakonec nepůjde udělat chybu a všechny návrhy bez rizika projdou“.

To ale podle Pitharta oslabí dělbu moci s jejími konflikty, jejichž vyjevování a vyrovnávání je „hnací silou“ demokracie.

Uraženi a poníženi?

Což je úvaha poněkud, řekněme, přemrštěná. Pokud prezident přijde do Senátu se silnou osobností, jejíž osobní, profesní a morální vlastnosti budou odpovídat náročným požadavkům na ústavního soudce, pak její schválení po důkladném proklepnutí senátory nebude triviálním vyústěním.

A pokud prezidentův kandidát potřebnou většinu senátorů ať již z jakýchkoliv důvodů nepřesvědčí? Pak není důvod předpokládat, že jen tak hladce projde Senátem.

Vždyť hlavním zájmem senátorů je utvrzovat renomé horní komory coby ústavní pojistky a protiváhy Sněmovny i prezidenta.

S dosti osobitou kritikou se vytasil ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Podle něj se na seznamech Hradu sejde penzum velmi kvalitních zájemců a prezident bude muset vysvětlovat, proč ty které osobnosti odmítl.

„Nejsou to lidé, na nichž je cokoliv špatného nebo nekalého, ale budou mít dál určitý vliv a budou zbytečně uraženi a poníženi,“ prorokuje Blažek.

Tady se ministr spravedlnosti spíš nechává unášet svými zkušenostmi z politiky, kde o fenomén „uražených a ponížených“ vskutku není nouze.

Koneckonců i předchozí dva prezidenti přijímali s úkorností, když senátoři odmítli některé jejich kontroverzní kandidáty na ústavní soudce.

U skutečného profesionála z oblasti justice lze předpokládat dostatek sebevědomí a nadhledu, s nímž přijme prostou aritmetiku, kdy na třináct míst v Ústavním soudu bude prezident vybírat z desítek vynikajících osobností.

A nebude lamentovat a žádat vysvětlení: Proč tenhle a ne já? A pokud snad ano, pak jen potvrdí, že právem nebyl vybrán.

Pokud se prezident skutečně bude při vyhledávání nových soudců držet jím stanovených pravidel, pak tím nikoho neodsuzuje do role „uražených a ponížených“. Ale možná se tak mohou cítit někteří političtí funkcionáři, od nichž Petr Pavel návrhy na kandidáty nepoptává.

Autor je publicista

Jiří Leschtina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít