Pavlovi dva přímí předchůdci se těchto projevů neúcty vůči navštívené zemi nedokázali nebo nechtěli vyvarovat, často si v nich velmi libovali. Vztahy obou zemí to naštěstí poškodit nedokázalo, na to bylo jejich podhoubí už příliš husté a mnohovrstevnaté, o ekonomickém propojení ani nemluvě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Česko a Německo zahájily éru prezidentské diplomacie

Teď se přijel k největšímu sousedovi představit nový český prezident, který byl pro něj dosud tak trochu neznámou. Z pohledu německé politické praxe jde o někoho, kdo vstoupil do nejvyšších pater politiky takříkajíc bočním vchodem. Jinými slovy, bez absolvování klasické kariéry třeba ve vládě, jejímž vyvrcholením by bylo zvolení do čela státu.

Když německé sdělovací prostředky Petra Pavla ještě během volební kampaně představovaly a chtěly ho stručně charakterizovat, většinou o něm psaly nebo hovořily jako o „generálovi NATO“, čímž poukazovaly na jeho kariéru v čele Vojenského výboru Aliance. Případně v portrétech připomínaly jeho zálibu v jízdě na motocyklech.

Projev vysoké důvěry

Nyní mají už i v Německu o něco jasněji, co lze od nové české hlavy státu čekat. Prezident Pavel to naznačil po jednání s německým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem. Především však v projevu před Německou společností pro zahraniční politiku (DGAP), což je v zásadě polooficiální výzkumná instituce s těsnými vazbami na ministerstvo zahraničních věcí.

Kromě toho, že apeloval na jednotu Západu během stále pokračující války na Ukrajině, nabádal k ostražitosti ve vztahu k Číně. To jsou slova, která sice občas zaznívají i v samotném Německu, avšak vnější pozorovatel nemá pocit, že by se jimi oficiální vládní politika Berlína řídila. Tak tomu bylo v minulosti i s varováními ohledně možných imperiálních choutek Ruska, jejichž pádnost si v Německu uvědomili, až když bylo pozdě, čili těsně před ruským vpádem na Ukrajinu.

Návštěva prezidenta Pavla v Německu byla hlavně seznamovací. Pokud by se ovšem měl vyzdvihnout jeden její konkrétní závěr, pak je to úmysl obou prezidentů se minimálně jednou do roka pravidelně sejít a vyhodnotit vztahy obou zemí. A potom také, že tak zvaný strategický dialog, který mezi Berlínem a Prahou už několik let probíhá na ministerské úrovni, má být povýšen o stupeň výš a probíhat přímo mezi oběma vládami.

Takovéto zintenzívnění kontaktů je nejenom projevem vysoké míry vzájemné důvěry. Bude také zapotřebí i vzhledem k potenciálním problémům, jež se mohou časem mezi Českem a Německem objevit, což by nebylo mezi dvěma sousedy nic neobvyklého. Válka na Ukrajině leccos z toho přehlušila, ale je pouze otázkou času, kdy se některé z nich zase vynoří.

Zde je třeba na prvním místě uvést rozdílné pohledy na budoucí energetickou politiku. Zatímco Berlín se chystá v polovině dubna odpojit od sítě poslední tři aktivní jaderné elektrárny a později vsadit pouze na energii z obnovitelných zdrojů, sází Praha naopak na rozvoj jádra.

Dokud platí zásada, že každá členská země si stanovuje vlastní energetickou politiku, nic na tom není. Jakmile by ale byly patrné snahy, aby se striktní německé NE k jaderné energetice promítlo i do celoevropské politiky a stalo se oficiální linií Bruselu, bylo by to jinak.

Pak se může hodit, že budou schopni vést intenzívní dialog nejenom příslušní ministři nebo premiéři, ale i prezidenti.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít