To vše se teď projevilo v oficiálním tažení proti kavárnám. Protirežimním hackerům se například podařilo získat ze serverů ministerstva školství dopis, jehož autorem je kancléř Teheránské univerzity.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Íránský režim zavírá kavárny. A má dobrý důvod

Tvrdí v něm, že se mu v posledních 18 měsících podařilo pozavírat téměř všechny kavárny v blízkosti univerzitních budov, zejména díky tomu, že podniky stojí na pozemcích vlastněných univerzitou, a přičinlivě nabízí státu pomoc s likvidací i těch ostatních.

Jed svobody

Úbytek kaváren se netýká jen okolí univerzity – i jinde zmizela řada oblíbených podniků právě pod tlakem shora.

Podle íránských úřadů vytvářejí kavárny prostředí nebezpečné pro islámskou kulturu. Návštěvnice kaváren prý zanedbávají povinnost mít zakrytou hlavu, a v podnicích se hraje nevhodná hudba.

Stát má ještě jeden důvod, proč mu kavárny vadí. Obvykle nabízejí veřejný přístup k internetu – a je tedy obtížnější kontrolovat, kdo si co prohlíží.

A podle prohlášení, které vydala tisková agentura íránské armády, se kavárny staly „centry pro kontakty ohrožující národní bezpečnost“. Podle této zprávy by se prý polovina ze 150 kaváren v okolí budov Teheránské univerzity neuživila, pokud by nedostávala peníze ze zahraničí.

Kavárny prý financují evropské ambasády, zejména jedna konkrétní nejmenovaná země, zapojená do loňských nepokojů.

To je narážka na protirežimní protesty převážně mladých lidí po smrti Mahsy Amíniové. V režimním výkladu šlo o výtržnosti a násilnosti, nikoli demonstrace. Íránské úřady tehdy z vměšování do íránských záležitostí obviňovaly zejména Británii a Norsko.

Montesquieu varuje

O vládním tažení proti kavárnám si mnozí Íránci myslí své. Zmíněný dopis univerzitního činovníka ironicky komentovali na sociálních sítích, třeba doporučením, aby vláda, pokud chce klid, místo kaváren rovnou zavřela celou univerzitu. Nebo aby tedy pro jistotu zrušila i parky, a místo nich udělala parkoviště.

Jeden proreformní novinář srovnal zavírání kaváren s činností afghánského Tálibánu. A prorokoval, že tak jako režim v 80. a 90. letech marně bojoval proti videopřehrávačům a pak satelitním přijímačům, i tentokrát nanejvýš jen vytlačí lidi do ilegálních kaváren.

Paradoxní je, že režim má v jistém ohledu pravdu. Kavárny jako prostor pro výměnu názorů mohou být pro nedemokratické vlády stejně nebezpečné jako skladiště zbraní. Spolu se svými příbuznými, totiž novinami a časopisy, sehrály právě takovou úlohu v novověké Evropě.

Ironií je i to, že evropské kavárny jsou tak trochu dědičkami kávové kultury Orientu. Ostatně francouzský politický myslitel Charles Louis de Montesquieu před třemi staletími použil ve svém spise Perské listy fiktivního perského cestovatele pro popis Francie své doby. Mimo jiné s určitou ironií zaznamenal i rušný život pařížských kaváren.

V nich se zrodila myšlenka rovnosti, volnosti a bratrství, která o pár desítek let později otřásla Francií, pak Evropou a nakonec světem. Francouzská revoluce se prostě zrodila v kavárnách. Zrodí se tam možná i ta příští íránská.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít