Děti se vrací do školy – a teď je třeba mírnit Matoušův efekt
Děti, které celý tento rok zápasí se školní výukou nabouranou nákazou koronavirem, budou jednou pracovat jako poradci pro domácí roboty, herní designéři, operátoři dronů, poradci pro jednoduchost a v dalších profesích, které dnes ještě neexistují.Aspoň tak vidí nová povolání po roce 2030 jedna kanadská vzdělávací organizace. Ale jen některé děti.
Vedle radosti z postupného návratu do školních tříd je na místě také starost o ty žáky a studenty, které na jaře i na podzim koronavirová výuka poškodila nejvíc – ze znevýhodněného prostředí, bez připojení k internetu nebo bez podpory rodiny.
Česká školní inspekce v dubnu zjistila, že na jaře se do distanční výuky vůbec nezapojilo nejméně 10 tisíc dětí. Studie z Nizozemska a Belgie navíc dokládají, že výuka na dálku zvýšila nerovnosti v přístupu ke vzdělávání a způsobila další ztráty ve vzdělávání u dětí ze znevýhodněných rodin. Platí to dokonce i ve Finsku, kde mají děti výborné výsledky v mezinárodním srovnání. Česká data zatím chybí.
V sociologii se tomu říká Matoušův efekt – děti s lepším zázemím dělají ve vzdělávání větší pokroky, než jejich spolužáci se zázemím špatným. Jak pravil svatý Matouš: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
Výpadky ve vzdělání
Česká republika patřila už před koronavirem v Evropské unii mezi země s velmi nerovným přístupem ke vzdělávání. Epidemie, zavřené školy a distanční výuka situaci ještě zhoršily.
Že neziskové organizace zajišťují doučování znevýhodněných dětí a občanské iniciativy pomáhají sháněním počítačů i další podpory je skvělé. Ale na záchranu desítek tisíc odstrčených školáků to nestačí, tady musí splnit svoje úkoly stát.
Ano, distanční výuka je i díky ministerstvu školství – a nezměrnému nasazení ředitelů a učitelů škol – mnohem lepší než na jaře. A všichni mají teď nad hlavu starostí s překážejícími rouškami, střídáním tříd, oddělováním dětí z různých skupin, dodržováním pravidel v jídelnách…
Ale je naléhavou povinností státu – ministerstva školství – pomoct dohnat výpadky ve vzdělání z jara i nové z podzimu. Nabídnout zřizovatelům a školám data, metodiku, peníze, lidi navíc, zaměřit se na inteligentní systém doučování, podporovat ty, kteří už dnes v terénu zachraňují ty nejslabší. Sestavit plán a postupovat podle něj. A to bez odkladu. V příštích týdnech se rozhodne, kolik dětí bude mít jednou příležitost vybrat si krásné povolání, které je bude naplňovat a živit.
Stát dokázal v posledních letech zvyšovat platy učitelů a tím tuto profesi – v době covidu zvlášť – zatraktivnil pro schopné lidi. To se povedlo a v pomoci vzdělávacímu systému by teď měla vláda velkoryse pokračovat.
Bylo by od této politické reprezentace slušné, kdyby podstatnou část stovek miliard, kterými zadlužuje státní rozpočet, rozumně investovala do vzdělání dnešních školáků – a těch slabších dvojnásobně.
Už jen proto, že právě oni budou ty nehorázné dluhy jednou splácet.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Rušení poboček úřadu práce je další komunikační chyba vlády
Petr Šabata
Máslo do každé rodiny
Julie Hrstková
Jaký Trump a Harrisová? Je tu Kemi Badenochová!
Jan Fingerland
Výročí 17. listopadu 1989? Musíme si znovu a znovu procházet ztrácením a nalézáním svobody
Martin Fendrych