Fronty na projekce se totiž táhly až před kinosály a připomínaly spíše řadu nervózních zákazníků. Rezervační systém v aplikaci se naplnil během několika minut, a proto se desítky diváků rozhodli některé snímky vystát. Jiní to vzdali a vyrazili po bílé čáře na chodníku za jiným filmem, na který se třeba také nedostali. A v Dělnickém domě se letos nepromítalo.

Tituly z České radosti, které se každoročně těší nejvyšší návštěvnosti, měly jednu reprízu v malých sálech. V DIODu jsem třeba čekal tři čtvrtě hodiny na promítání dokumentu Jany Počtové Šťastně až na věky. Těsně přede mnou ale zástup zastavili.

Slečna u dveří oznámila, že se čeká na filmovou delegaci, která má na několik míst rezervaci. Kolem mě se i přes to proplétali nervózní diváci a neomaleně se do slečny s laserovým pípátkem naváželi. Díky ochotě jedné z pořadatelek jsem si nakonec sedl do první řady a až na pár osob pak poslali celou frontu pryč.

Znervózněl jsem a hned vytáhl mobil, abych dravě zabral místo na večerní projekci dokumentu Lucie Králové KaprKód a na další den Kyjevský proces režiséra Sergeje Loznici. Ale přes tyto nesnáze mám na jihlavském festivalu rád přátelskou atmosféru, kdy se tvůrci mísí v davu s návštěvníky a během diskuzí má místo na pódiu stejnou váhu jako to v hledišti.

Naštěstí přálo 26. ročníku také počasí a mezi bloky se dalo postávat s pivem nebo sedět na schodech u kina pohodlně. Jen mi to připomnělo, že se něco změnilo. Pamatuji si totiž na rok, kdy byly před pulzujícím DKO barely s ohněm, u kterých se diváci ohřívali a od úst jim šla pára. Na závěr letošního festivalu v Jihlavě ale padaly teplotní rekordy.

O extrémních výkyvech počasí a klimatické krizi uvažuje ve svých filmech i mnoho dokumentaristů. V těchto kruzích se mluví také o teorii nerůstu, která by nás mohla zachránit před globální katastrofou, lidskou dravostí. Nabízí se tak otázka, jestli by i Mezinárodní festival dokumentárních filmů měl „nerůst“ a jestli by místo tištění mnoha akreditací neměl o své návštěvníky lépe pečovat.

Samozřejmě mě těší, že je jihlavský festival vyhledávanou podzimní akcí a ani nepodceňuji dobrou vůli pořadatelů být šetrnější k životnímu prostředí. Kam chce ale dokumentární přehlídka narůst?

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít