Přihřívání vlastní polévky v dozvuku afghánské exploze
Bývá obvyklé, že mimořádně emotivní momenty, jakým jistě je úmrtí trojice vojáků v Afghánistánu, aspoň na chvíli zmrazí politické třenice a antagonismy.
I tentokrát také přední čeští politikové prezidentem počínaje hovořili ve shodě o hrdinství a vyjadřovali soustrast pozůstalým. Ale také připomínali, že je třeba dál bojovat proti terorismu.
Armáda zpět na Šumavu
To už ovšem nikoli všichni. Neboť předseda hnutí SPD Tomio Okamura hned zmínil i „protektorát NATO a především USA v Afghánistánu“. A místopředseda Radim Fiala to pak rozvedl v prohlášení, podle kterého sice čeští vojáci padli jako hrdinové, jenomže „při plnění naprosto špatných politických rozhodnutí“ a navíc naše vojáky prý „budeme potřebovat doma“.
Rozumějme, aby nás bránili před důsledky imigrační a multikulturní politiky Evropské unie. Neboť jak na internetových stránkách hnutí píše místopředseda Fiala, „islámští fanatici nepřijdou z Afganistánu, ti už šíří úspěšně své učení v západní Evropě“. V tom případě bychom asi měli armádou obsadit přinejmenším hranice s Německem a Rakouskem.
Kdopak by se Ruska bál?
Také KSČM přispěchala s připomínkou svého trvalého odporu vůči zahraničním misím mimo mandát Rady Bezpečnosti OSN. Což bylo i předmětem vyjednávání mezi komunisty a hnutím ANO o podpoře druhé Babišovy vlády. KSČM, jak známo, leží NATO v žaludku jaksi „an sich“, čili samo o sobě. A to odedávna.
Ještě víc pak posledních 19 let, kdy jsme členem aliance. A budeme se v blízké budoucnosti kupříkladu podílet na střežení vzdušného prostoru Pobaltí. Což KSČM chápe jako výraz otevřeného nepřátelství vůči Ruské federaci. Jíž jakoby stále považovala za komunistickou velmoc a říši dobra zároveň. O čemž mají ale občané pobaltských států asi jiné mínění. Vycházející z hluboké zkušenosti. Ostatně i my máme s Ruskem své zkušenosti a za pár týdnů si je budeme mohutně připomínat.
Že smrt tři mladých mužů při plnění úkolů, připomeňme mírových, byť v nemírových podmínkách, využijí některé politické subjekty k vlastně předvolební propagaci svých postojů, může jistě leckomu připadat nevkusné. Ale překvapivé to není. Jako v případech zmíněných stran nikdy. Jenomže jedna z nich se, byť nepřímo, podílí na vládě.
Co čeká evropský automobilový průmysl? Stávka ve Volkswagenu je jen začátek
Julie Hrstková
Nad Gruzií se vznáší stín vážného občanského konfliktu
Libor Dvořák
Ambiciózní projekt reformy daní z dílny PAQ Research má jediný háček: je navrhovaný v Česku
Apolena Rychlíková
Angela Merkelová vzpomíná. Také na Ukrajinu
Libor Dvořák