Danka si kvůli tomu nikdo nevšímal a nikam ho nezval, on sám se ale stal hvězdou různých takzvaných alternativních médií. Díky tomu, že si Dankovi národovci dali na kandidátku několik lidí s velkým dosahem na dezinformační scénu, podařilo se jim nejenom se vrátit do Národní rady, ale rovnou se stali i součástí čtvrté vlády premiéra Roberta Fica.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kamila Pešeková: Andrej Danko, obchodník slovenské vlády

Po necelém roce se dá konstatovat, že i v koalici si dokáže národní strana pro sebe vybojovat daleko silnější pozici, než by jí příslušelo na základě volebního výsledku.

Zároveň to jsou také její ministři, kteří jsou ze současné vládní sestavy vnímáni pravděpodobně jako nejkontroverznější, a tím pádem se o nich nejvíc mluví a píše. Jde o ministra životního prostředí Tomáše Tarabu, který například soustavně oslabuje ochranu národních parků. A zejména potom o ministryni kultury Martinu Šimkovičovou, která zase chce zrušit současnou veřejnoprávní televizi a rozhlas a chce podporovat pouze slovenskou kulturu.

Danko do čela parlamentu?

Další ministr pro sport a cestovní ruch, Dušan Keketi, sice zatím není tak vidět. Ale už samotný fakt, že Andrej Danko dokázal prosadit vznik tohoto zcela nového ministerstva, je možné označit za jeho velký triumf. 

Tyto úspěchy, které jsou výsledkem nějaké racionální politické úvahy a kalkulu, kontrastují hlavně s tím, jak iracionálně někdy Andrej Danko na veřejnosti vystupuje. Předvedl to zejména po nedávném atentátu na premiéra Roberta Fica.

Zatímco jiní politici napříč politickým spektrem volali po uklidnění situace a nešíření nenávisti, Andrej Danko přesně to naopak dělal. Mluvil o novinářích jako o „hnusných prasatech“, která mohou za střelbu na Fica.

Vyhlásil také médiím novou formu politické války, aniž by upřesnil, co tím měl na mysli. A pokud by bylo pouze na něm, už dávno by platil i na Slovensku zákon o zahraničních agentech, který by ukládal neziskovým organizacím povinnost zveřejnit peníze získané ze zahraničí. Tento zákon platí už několik let v Putinově Rusku a přispěl k postupnému umlčení opozice a pronásledování jejích členů.

V minulých týdnech dal Andrej Danko také najevo, že by měl zájem stát se novým šéfem slovenského parlamentu. Chtěl by tak nahradit Petra Pellegriniho, který se brzy stane novým slovenským prezidentem.

Danko často argumentuje tím, že by bylo dobré, pokud by tři nejvyšší funkce v zemi obsadili šéfové tří stran současné vládní koalice. Podle této logiky by proto mělo jemu připadnout místo v čele parlamentu. Problémem ale je, že existuje nějaká dohoda v koalici a tam se s Andrejem Dankem jako předsedou Národní rady nepočítá.

Ví to asi i on sám. To mu ale nebrání v tom, aby na sebe neupozornil a nezkusil to. Tím spíš, že v posledních dnech přicházely signály z Ficovy strany, že by Danka do čela parlamentu podpořili. Jak to nakonec dopadne, je v tuhle chvíli zcela otevřené. Ale ve schopnosti tlačit se do popředí a uzavírání politických obchodů se mu v současné slovenské vládě jen tak nikdo nevyrovná.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Kamila Pešeková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít