Na druhou stranu škody, které může způsobit zemi vláda hnutí ANO, vydaná do rukou komunistů a bizarní změti odpadlíků a okamurovských záloh, nejsou nezvratné. A další vyhrocení politické situace může vést ke katarzi a vyjasnění pozic. A také ke zvýšení tlaku na předvolební spojenectví demokratických stran ve jménu nápravy napáchaných škod.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si ranní komentář Jiřího Leschtiny

Stojí za to střízlivě a bez iluzí přemýšlet o tom, co nás čeká v případě poloprezidentské vlády s premiérem drženým v hradním šachu.

Miloš Zeman určitě nepromešká příležitost dostat pod kontrolu ministerstvo zahraničí. Což se projeví výrazným posunem české zahraniční politiky k mocenským zájmům Ruska a Číny, do nichž nás už dnes Hrad přičinlivě zaplétá.

Pokud prezident prosadí svého „odborníka“ i na ministerstvo vnitra, můžeme čekat útok na vedení Bezpečnostní a informační služby a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ale také obsazení klíčových pozic v policejním aparátu. Zvláště pak nad útvary zaměřenými na vyšetřování hospodářské kriminality a korupce.

A protože už má Zeman svou ministryni spravedlnosti, nelze vyloučit odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a následné čistky pod novým šéfem žalobců. Tady by se zájmy Hradu a trestně stíhaného a možná brzy obžalovaného premiéra jistě shodovaly.

Stejně jako ve snaze o ovládnutí veřejnoprávních médií, která leží v žaludku nejen Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, ale i Tomiu Okamurovi, Vojtěchu Filipovi, Václavu Klausovi mladšímu a dalším možným podporovatelům staronové vlády ve sněmovně.

Celkově tedy mohou nové mocenské poměry vést k dalšímu oslabování právního státu a k posilování autoritářských, nacionalistických i xenofobních tendencí ve vládní politice.

Látání trhlin demokracie

Právě takové přitvrzování ale spolehlivěji vyvolá silnější vlny občanských protestů, než jaké jsme zažívali. A není tak jisté, že zejména všichni poslanci Babišovy strany vydrží tlaky veřejnosti a budou stát do roztrhání těla za svým předsedou, který na rozdíl od nich už nemá co ztratit.

Převzato z Plusu

Ale hlavně – utahování šroubů ve vládní politice, její přibližování k východním despociím by bylo silným podnětem demokratickým stranám, aby se spojily a šly do voleb společně. Vyhrocená situace v zemi by měla zapůsobit jako účinný obrušovač nejen programových rozdílů ale také osobních animozit, starých křivd a zrad, které dosud straší mezi politiky demokratické opozice.

Blížící se střet kdo s koho by měl hnát demokraty do houfu. Společným programem by pak nebyl Antibabiš, což je spíš umně vymyšlený klacek z dílny Babišových marketérů, ale náprava a látání trhlin demokracie, způsobené hradní koalicí, v níž premiér bude v roli přisluhovače, odečítajícího ze rtů prezidenta.

Není vyloučeno, že v takovém zápase o demokratické hodnoty by našla své místo i ČSSD. Pokud ovšem v čase zlomu nebude mezi těmi, před nimiž je nutné hodnoty právního státu hájit.

Jiří Leschtina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít