Mluvíme o důchodech, stárnutí lidí ale zasáhne i zdravotnictví a sociální služby, připomíná ekonom
V roce 2050 bude v Česku žít 3,3 milionu důchodců, tedy o 200 000 více, než se před pěti lety předpokládalo. Vyplývá to ze zprávy o stavu důchodového systému, kterou ve středu představil ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL). „Stárnutí obyvatel výrazně ovlivní i výdaje zdravotnického systému a jde i o sociální služby,“ tvrdí v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Filip Pertold, ministrův poradce a zástupce ředitele think-tanku IDEA při CERGE-EI.
Minulý týden vládní koalice v prvním čtení protlačila návrh změn důchodového systému. Nemělo být pořadí opačné, nejdříve zpráva a poté až jednání v parlamentu?
Zpráva se do značné míry kryje s důvodovou zprávou, která byla přiložena k zákonu. Výpočty se neliší. Dnešní zpráva je možná trochu extenzivnější, podrobnější v některých oblastech.
Kdyby se věk odchodu do důchodu nezvýšil, zdroje bychom museli hledat jinde, třeba v navýšení daní nebo odvodů, vysvětluje ekonom Filip Pertold
Pokud by se neměnil český penzijní systém, jak by se vyvíjel poměr pracujících a důchodců?
Důležitá jsou absolutní čísla. Počet lidí ve věku nad 65 let by vzrostl přibližně o 800 000, což je velké číslo. Počty pracujících je trošku obtížnější predikovat, nicméně dlouhodobě máme přibližně pět milionů pracujících.
Bavit se tedy musíme hlavně o tom, kde vezmeme peníze na 800 000 důchodců navíc, kdybychom neměnili věk odchodu do důchodu. Klíčová je otázka, jaká opatření musíme přijmout, aby senioři nedožívali v chudobě.
‚Počet matek nenavýšíme‘
Při projednávání změn penzijního systému v Poslanecké sněmovně minulý týden zaznívalo, že je potřeba, aby stát podporoval porodnost. Počítá s tím i aktuální zpráva?
Nepočítá, v tomto je zpráva poměrně realistická. Porodnost za poslední dva tři roky dramaticky klesla, přestože sociální systém je pořád dost podobný. Do budoucna je samozřejmě obtížné predikovat, jak se bude porodnost vyvíjet.
I kdybychom se ale vrátili na relativně pozitivní předválečná čísla, tedy 1,8 dítěte na jednu ženu, bude hrát v demografických projekcích důležitou roli i počet matek, který už žádnou nejistotou zatížen není.
Jednoduše proto, že generace, která dnes může mít děti, není tak silná. I kdyby se tedy podařilo nějakým zázrakem porodnost navýšit, určitě nenavýšíme počet matek.
Bez průšvihu na dostřel
Pokud Parlament schválí vládní návrh penzijních změn, zajistí to dlouhodobou vyrovnanost a udržitelnost penzijního systému v Česku?
Vyrovnanost ne, ale dostaneme se na dostřel toho, že nebudeme mít opravdu velký průšvih. Opatření, která vláda schválila, řeší přibližně asi polovinu projektovaných deficitů, to znamená, že se dostaneme někam na úroveň dvou procent HDP, které stejně budeme muset řešit v budoucnu.
Nutné je ale k tomu dodat, že se celou dobu bavíme pouze o důchodovém systému. Stárnutí obyvatel ovšem výrazně ovlivní i výdaje zdravotnického systému, o čemž se mluví úplně minimálně.
Navíc tu jde i o sociální služby. Lidé nad 65 let budou potřebovat péči a ta se bude muset z něčeho hradit. Důchodový systém tedy není jenom jedna kapitola, kterou by stárnutí ovlivňovalo. Čím více budeme řešit důchodový systém, tím více nám zbyde na řešení dalších problémů.
Nejvíce emocí od začátku vyvolává prodlužování věku pro odchod do důchodu, který vláda mění v závislosti na změně doby dožití tak, aby v průměru lidé trávili v důchodu 21,5 roku. Do jaké míry je toto klíčové opatření?
Důchodový věk je přibližně čtvrtina celého problému. Kdyby to vypadlo zcela, znamenalo by to, že budeme muset hledat zdroje někde jinde, třeba výrazně navýšit třeba daně a odvody.
Důchodová reforma stojí na mylném předpokladu, že je potřeba zdanit jen práci, kritizuje Maláčová
Číst článek
Zvyšování důchodového věku musí jít samozřejmě ruku v ruce s dalšími opatřeními, o kterých se málo diskutuje, jako jsou například investice do aktivní politiky zaměstnanosti, podpora částečných úvazků, podpora zdravotní prevence a podobně.
Bohužel tato vláda se rozhodla, že důchodovou reformu bude řešit resortně, de facto v jedné sekci.
Nicméně fakt je ten, že ani zvyšování důchodů věku není úplně v tomto smyslu zadarmo, není ho ale čím zastoupit. Zvyšování daní opět má své limity jak ekonomické, tak i politické.
Žádná politická strana nevstupuje do předvolebního klání s tím, že by chtěla zvýšit daně. Je to tedy podobně populární jako zvyšování důchodového věku.
Druhý pilíř?
Toto vše se dosud týkalo prvního pilíře důchodového systému, tedy důchodů placených ze sociálního pojištění. Politici hnutí ANO v posledních týdnech navrhovali vytvořit pilíř nový, ve kterém by lidé své peníze poskytovali na stavbu nových jaderných bloků nebo vysokorychlostních železničních tratí s tím, že by za to měli státem garantovanou výhodnou úrokovou sazbu. Mohlo by toto být řešením?
To rozhodně ne. První pilíř má závazky vůči těm, kteří platí odvody. Řeč je tedy o tom, jaké závazky má stát vůči plátcům důchodového pojištění.
Navrhovaný druhý pilíř by neřešil závazky prvního pilíře, to znamená, i kdyby se vytvořil nový instrument, stále budeme mít na důchodovém účtu, pokud bychom nic neudělali, deficity čtyři pět procent HDP, takže to skutečně není řešení.
Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu, audio je nahoře v článku.
