V Česku přibývá lidí, kteří jsou ochotni darovat ledvinu
V Česku roste počet dobrovolných dárců ledvin. Počet transplantací se ve srovnání s předchozími lety zvýšil na trojnásobek. Svědčí o tom poslední data Koordinačního střediska transplantací. Získat ledvinu od živého dárce je pro nemocného výhoda, protože orgán déle vydrží. Velmi často darují ledvinu rodiče svým dětem
„To byl okamžitý nápad, tam zareaguje matka přirozeně, která má ráda své dítě. Řekne: Samozřejmě, já ti ji dám. Ale on měl chvíli problém. Říkal: Co kdyby se ti něco stálo?“ směje se šedesátiletá Eva Bourová.
Jejímu jedenatřicetiletému synovi zhruba před rokem selhaly obě ledviny. Operace je vždycky stejná - na jednom sále dárce a současně na druhém příjemce.
Češi se už dárcovství ledvin tolik nebojí. Podrobnosti zjišťovala redaktorka ČRo Lenka Jansová.
„Já jsem se zeptala doktora, kdo ji ponese na ten sál vedle. On říkal: Proč se ptáte, paní Bourová? A já jsem povídala: No jednoduše, abyste s ní neupadli. Já už mu druhou nemůžu dát,“ vypráví žena.
Jejich náročná operace v pražském IKEMu dopadla dobře. Syn je zdravý a Eva Bourová prý může všechno, na co byla zvyklá a co měla ráda se dvěma ledvinami - jíst, co jí chutná, plavat, jezdit na kole a řídit auto.
„Po operaci jsme tam jezdili poměrně často, protože se musejí podívat, jak váš organismus na tom je. Teď vlastně chodím po roce. Jinak žádné prášky neberu, nemám problém,“ dodává paní Eva.
Skutečnost, že dárce může žít bez ledviny v podstatě jako zdravý člověk, potvrzuje také přednosta Kliniky nefrologie pražského IKEMu Ondřej Viklický: „Podstupují celou řadu vyšetření, která jsou náročná. Cílem vyšetření je nějakým způsobem zabezpečit, že během deseti, dvaceti let se nic dramatického nestane.“
Třeba ve Spojených státech nebo ve Skandinávii připadá na jednoho mrtvého dárce ledviny deset živých. V Česku to bylo donedávna naopak.
