Když se před dvěma lety stala Giorgia Meloniová premiérkou, Bruselu zatrnulo. Žena dvou tváří nebo krajně pravicový chameleon. Za dva roky v čele italské vlády získala Meloniová řadu přídomků.
V žebříčku jsou i bloggeři nebo lidé, kteří používají sociální sítě jako svoji hlavní platformu pro šíření názorů. Obzvlášť vážná je situace na severozápadě Číny, kde žije početná ujgurská komunita.
Rok po zadržení Evana Gershkoviche provedly ruské úřady další zátah na novináře z nezávislých médií. Ve vazbě jich skončilo šest. Jak jsou na tom žurnalisté v Rusku, rozebírá podcast Na východ!.
Robert Fico a jeho vláda mají v plánu snížit rozpočet veřejnoprávní televize a rozhlasu Slovenska. To podle šesti mezinárodních novinářských organizací může ohrozit nezávislost a svobodu tisku v zemi.
Agentura RIA Novosti s odvoláním na místní ruské úřady uvedla, že zemřel její zpravodaj. Kromě něj byl při ostřelování zraněn fotoreportér téže agentury a novinář a kameraman televize Izvestija.
Podle soudu pro zveřejnění informací z vyšetřovacího spisu a porušení tajemství nebyl žádný „společenský zájem“, který by mohl takové konání ospravedlnit.
Česko se v žebříčku svobody médií umístilo na čtrnáctém místě. Polepšilo si o šest míst v porovnání s loňským rokem. Nejlépe se umístilo Norsko, naopak nejhůře dopadly KLDR nebo Čína.
Soud v Bělorusku odsoudil šéfredaktorku a generální ředitelku portálu Tut.by. Server je nyní zablokován, několik běloruských novinářů ho ale po emigraci obnovilo pod jiným názvem.
Podle organizace Reportéři bez hranic nový žebříček dokládá, že informační chaos způsobený neustálým tokem zpráv v on-line prostoru má katastrofální dopad na svobodu médií.
Podle mezinárodní organizace na ochranu svobody médií se novináři v Kazachstánu stávají „obětmi pronásledování režimu“. Dostat se k věrohodným informacím se tak stává stále těžší.
Počet zabitých novinářů od roku 2012, kdy jich zemřelo 147, stále mírně klesá. Stoupá však počet zástupců médií, kteří přišli o život v oblastech, kde se neválčí.
Rozhlasová stanice obnovuje své vysílání v Maďarsku z důvodu zmenšování svobody médií probíhající od nástupu k moci prezidenta Viktora Orbána před deseti lety.
Nepříjemnosti s policií si v ulicích turkmenských měst vyslouží i ti, kteří nosí roušky, uvádí reportér rozhlasové stanice Azatlyk, která je turkmenskou pobočkou Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda.
Loni ve světě při výkonu své práce zemřelo dokonce 80 novinářů. Nejvíce z nich v Afghánistánu (15), Sýrii (11) a v Mexiku (9). Mezi zavražděnými novináři byl tehdy i Slovák Ján Kuciak.
Média se podle senátora Smojlaka ocitají pod tlakem. Juříček se opírá o vlastní analýzu hospodaření televize, vycházel prý z veřejných výročních zpráv.
Média v Česku jsou podle nové zprávy Evropské federace novinářů pod tlakem. Vliv na média má podle nich i premiér, a to i přesto, že převedl média do svěrenského fondu.
Ředitel norského mírového institutu PRIO Henrik Urdal uvedl, že v případě ekologických akticistů musí Nobelův výbor zvážit, zda klimatické změny mají přímou souvislost s ozbrojenými konflikty.
Chuang Čchi v roce 1998 založil centrum pro lidská práva Tchien-wang a na jeho internetových stránkách zaznamenává příběhy lidí, kteří si stěžují na porušování svých práv ze strany čínských úřadů.
„Nepřátelské chování politických vůdců vůči médiím vedlo ke stále častějším násilným činům,“ uvádí organizace. Novináři podle RSF žijí „v nebezpečí a ve strachu“.
Vražda Jána Kuciaka, útoky na afghánské reportéry, střelba v redakci amerického deníku, ale i smrt Chášukdžího na saúdskoarabském konzulátu. V roce 2018 zemřelo kvůli své práci přes 50 novinářů.
Reportéři bez hranic uvedli, že 335 novinářů je kvůli své profesi vězněno. Nejvíce novinářů vězní Čína, a to 60, dále Turecko (33), Írán (29), Saúdská Arábie (28) či Sýrie (24).
Například guvernér Polské národní banky Adam Glapiński vyhrožoval novinářům z liberálního deníku Gazeta Wyborcza, že jejich list zažaluje kvůli aféře kolem úřadu pro regulaci finančního sektoru.
Egyptská policie Mahmúda Abú Zajda zadržela v polovině srpna 2013. Chtěl tehdy zdokumentovat protesty na káhirském náměstí Rabaa. Od té doby uplynulo pět let - až nyní přišel rozsudek.