Z bruselské ,noční můry’ k přátelství s šéfkou Komise. Politička dvou tváří Meloniová je v čele vlády dva roky
Žena dvou tváří nebo krajně pravicový chameleon. Za dva roky v čele italské vlády získala Giorgia Meloniová řadu přídomků. Stále se však na ni nahlíží jako na političku, jež si doma udržuje konzervativnější tvář včetně postojů v otázkách rodinné politiky, občanských práv či interrupcí oproti liberálnější masce, kterou nasazuje za hranicemi. Poslední dobou se pak její jméno skloňuje i v souvislosti se svobodou italských médií.
Když se před dvěma lety stala Giorgia Meloniová premiérkou, v Itálii první ženou na daném postu, Bruselu zatrnulo. Šéfka strany Bratři Itálie pro něj představovala noční můru, ať už z hlediska tradičně protiunijních postojů, stranické ideologie vycházející z neofašismu či obav, jak se země postaví k pomoci napadené Ukrajině.
23:49
Krize eurozóny je pryč, jih Evropy se zvedá. Bývalí ‚otloukánci‘ jsou na tom místy i líp než Německo
Číst článek
Experti její vládu označovali za tu nejpravicovější od konce druhé světové války. Meloniová ale domácí i zahraniční veřejnost ujišťovala, že Bratři Itálie se od zmíněného proudu plně distancují a debaty o jejich zaměření označila za urážlivou kampaň. Jejich logo nicméně stále tvoří plamen, v minulosti používaný Italským sociálním hnutím obhajujícím fašistické ideje.
Kritici jí vyčítali, že jde jen o pragmatickou změnu navenek, která jí má přivést nové voliče. Charakteristika ženy dvou tváří ale Meloniovou provází po celý její mandát, a to nejen v souvislosti s politickými postoji, ale i obrazem na italské versus zahraniční scéně.
„Stejně jako další lídři krajních stran, kteří se dostali k vládě, musí neustále hledat obtížnou rovnováhu mezi udržením volebního konsensu získaného radikálními postoji, kupříkladu v otázce občanských práv a migrace, a nezbytnou umírněností pro udržení moci. A to často vytváří nejasnosti,“ nastiňuje pro iROZHLAS.cz Daniela Giannettiová, politoložka z Boloňské univerzity.
V červnovém rozhovoru výzkumník římského Institutu mezinárodních vztahů Luca Barana popisoval, že Meloniová vidí „v umírněnější evropské taktice způsob, jak si získat důvěru mezi evropskými partnery. Došlo jí, že pokud si chce v unijních otázkách udržet skutečný vliv a neskončit na samotce vedle Viktora Orbána, nemůže sedět v koutě a kritizovat všechno a všechny, nýbrž zaujmout konstruktivní přístup, byť vycházející z jejích ideologických postojů.“
Podle Giannettiové je však její váha v Evropě vzhledem k nedávným událostem, včetně nedostatečné podpory pro druhé funkční období šéfky Komise Ursuly von der Leyenové, spíše oslabená.
Meloniová nicméně v Unii hodlá zůstat věrná své dosavadní strategii, což dokládá rozhodnutím pokračovat v konstruktivní spolupráci i odmítnutím být součástí krajně pravicové frakce Patrioti pro Evropu po boku populistických stran jako jsou maďarský Fidesz, španělský Vox či francouzské Národní sdružení. Von der Leyenová si zase italskou premiérku navzdory nedávné chybějící podpoře nechce znepřátelit kvůli obavám, aby ji to nakonec přeci jen nepřiblížilo ke zmíněné skupině.
Rozpačitost z postojů k Ukrajině pak Meloniová zneutralizovala jasným postavením se na stranu Kyjeva, podporou protiruských sankcí i kritikou Moskvy. Po nedávné schůzce s prezidentem Zelenským v Římě také uvedla, že v červenci příštího roku bude Itálie hostit konferenci o obnově napadené země.
Povolební ,líbánky’
Na domácí půdě je i dva roky po volbách podpora sedmačtyřicetileté političky stále vysoká, podle průzkumu z počátku října jí věří okolo čtyřiceti procent Italů. Lehce vzrostla i důvěra její pravicové vládě složené z Bratrů Itálie se stranami Vzhůru Itálie a Ligou v čele s Matteem Salvinim, jemuž v parlamentních volbách „ukradla“ umírněnější voliče.
„Ačkoli jsou ,líbánky’ charakteristické pro počátky každé vlády pravděpodobně u konce, přetrvává zde značná stabilita konsensu, zejména pokud jde o předsedkyni vlády,“ komentuje premiérčiny preference Giannettiová.
Kabinet Meloniové byl podle ní za dva roky své existence co do „legislativního aktivismu“, který se však „nutně nemusí shodovat s kvalitou nebo řešením složitých otázek z volebního programu“, velmi plodný. Mezi dodržené sliby patří například snížení daňového klínu, mezi ty opomenuté pak mimo jiné příslib nižších daní, na nějž se premiérka v kampani často odvolávala.
Radikálku nechává doma, v Evropě je Meloniová silnou hráčkou. Ví to Fiala i von der Leyenová
Číst článek
V červnu senátem také prošly dvě zásadní reformy – přímá volba premiéra a větší autonomie regionů, během jejíhož projednávání došlo mezi členy sněmovny k fyzické potyčce. Podle kritiků by rozsáhlejší samostatnost vedla jen k eskalaci problémů v rámci propasti mezi bohatšími regiony na severu a těmi chudšími na jihu země. V listopadu by měl ústavní soud nicméně rozhodnout o přípustnosti otázky v referendu.
Zákon týkající se volby šéfa kabinetu premiérka označila za „matku reforem“. Stanovoval by, že vítězná strana automaticky sestaví vládu. Podle Giannettiové je ale úspěch reformy diskutabilní a v současné době už novela není prioritní.
„Jsem v daném ohledu obzvláště skeptická, protože podobné pokusy o institucionální změny v Itálii probíhají už desítky let a bez výsledku,“ doplňuje odbornice.
Komu patří migrační otázka
Téma, které Meloniová neopomíná zmiňovat téměř při všech mezinárodních projevech a jež je hnací silou její zahraniční politiky, jsou otázky nelegálního přistěhovalectví. Jedním z hesel, které na veřejnosti často opakuje, je obhajoba „práva neemigrovat“.
V poslední době počet připlouvajících k italským břehům výrazně poklesl. Od začátku roku do poloviny října k nim dorazilo přibližně 54 tisíc migrantů oproti rekordním 140 tisícům v témže období v loňském roce. Před několika měsíci také kabinet změnil strategii a od kvót přešel ke snaze o dohody s tranzitními zeměmi nebo státy původu uprchlíků.
Bilaterální smlouvy uzavřel například s Tuniskem a Albánií. Právě tam Itálie v polovině října zahájila provoz dvou center v přístavu Shëngjin a v Gjadëru a pochvalovala si, že o její iniciativu mají zájem i další unijní země. To potvrdila i Tirana, nabídky nicméně odmítla s tím, že dohodu s Římem podepsala z důvodu historického dluhu.
„Ve volební kampani se Bratři Itálie s Ligou přetahovali o něco, čemuž se říká ,vlastnictví’ migrační otázky. Zatímco pokud jde o přístup ze strany Unie, dosáhly vládní kroky určitých úspěchů, projekty jako migrační centra v Albánii nebo takzvaný Matteiho plán pro Afriku (projekt na zlepšení školství, zemědělství či přístupu k vodě a energiím v afrických zemích, pojmenovaný po zakladateli ropné společnosti Eni Enricovi Matteimu), se ale z hlediska skutečných výsledků hodnotí hůře,“ dodává Giannettiová.
Italská média
V souvislosti s migračními opatřeními se italská premiérka do hledáčku domácích i zahraničních médií nedostává zřídka. Poté, co letos Reportéři bez hranic zveřejnili pravidelný žebříček svobody médií, však titulky zaplnil i stav tamního tisku. Země se totiž za rok 2023, po jehož celé trvání Meloniová vedla vládu, propadla o pět příček a konečné 46. místo ji v dané klasifikaci řadí mezi nejhorší státy v Evropské unii.
3:12
Svoboda médií ve světě se zhoršila, říká nová analýza Reportérů bez hranic. Česko si ale v žebříčku polepšilo
Číst článek
„To, čeho si všimla Evropské komise i různé organizace, bylo, že za její vlády se zvýšily ať už verbální, nebo fyzické formy útoků. Nemusí se ale jednat o akty pouze z vládní strany, mohou za nimi být i různé extremistické skupiny. Zprávy o útocích na novináře nebo kritiky se ale objevovaly už před tím, než se stala premiérkou, s její zvyšující se mocí akorát zesílily,“ poukazuje pro iROZHLAS.cz Elena Giordanová, reportérka bruselského webu Politico.
A uvádí i jeden z příkladů. „Veřejně například zdiskreditovala vyšetřování v mládežnické odnoži její strany, které ukazovalo, že daná část stále přejímá fašistické ideje. Šlo o jakousi formu výhrůžky, že proti dotyčným novinářům podnikne kroky. To pak dalo zelenou provládním médiím k vytvoření jakýchsi proskripcí obsahujících jména novinářů a dalších intelektuálů vystupujících proti její vládě. Ti se tak jednoho dne prostě vzbudili se jménem na černé listině,“ vysvětluje reportérka.
Kritice Meloniová čelí také za to, že po nástupu do funkce nepozastavila některé z žalob, které na novináře, včetně známého spisovatele Roberta Saviana, podala. Podle Alessandry Costanteové, generální tajemnice italského odborového svazu novinářů, je jejich cílem, „ať už je podává kdokoli“, hlavně „zacpat ústa médiím a zabránit informovanosti občanů“.
Giordanová doplňuje, že se nedá říci, že by svoboda tisku z Itálie vymizela, nicméně ze strany kabinetu lze pozorovat postupy vedoucí k zastrašování kritiků, což činí situaci nebezpečnou. Zároveň připomíná, že premiérka dlouhodobě odmítá poskytovat rozhovory těm, kdo se k ní staví kriticky. „Stejně se k tomu tím pádem staví i její podporovatelé, což nevytváří prostředí pro zdravou demokracii,“ zdůrazňuje.
,Riskantnější a obtížnější’
To jde ruku v ruce s rozdělenou debatou o tom, jakým způsobem média domácí politickou scénu pokrývají. Určitá periodika tradičně stojí za pravicovou vládou, zatímco jiná Meloniová mimo jiné obvinila z původu kritických poznámek ve zprávě vydané Komisí. Jedněmi z nich byl i deník Domani.
„Jen naše noviny obdržely za poslední dva roky nejméně deset stížností a několik žádostí o odškodnění za vyšetřování kauz a střetů zájmů členů vlády. Ta na zdroje novinářů začala pořádat hon, o čemž bychom u nás bohužel mohli vyprávět až příliš. Například ministr obrany po článcích o střetu zájmů namísto odpovědí na otázky požádal justici, aby vypátrala novinářské zdroje,“ uvedl pro iROZHLAS.cz Giovanni Tizian, vedoucí investigativního týmu Domani.
V demokratické zemi by podle něj příslušný orgán takovou žádost odmítl. Dodává, že věnovat se investigativní žurnalistice je v zemi stále riskantnější a obtížnější a každá stížnost, i když vyhraná, stojí noviny nemalé peníze.
Konzervativní deníky jako například il Giornale na dotazy serveru iROZHLAS.cz ohledně postojů jejich redaktorů k současné situaci nereagovaly. Stejně tak se k nim doposud nevyjádřilo ani tiskové oddělení vlády.
Itálie se v hodnocení Reportérů bez hranic vůbec poprvé dostala do oranžové zóny, kde tak „sousedí“ třeba s Maďarskem, Polskem nebo Bulharskem. Podle novinářky Giordanové každopádně Evropské komisi nešlo až tolik přímo o kritiku, jakožto spíše o varovně zdvižený ukazováček směrem k italské vládě a jejím vztahům s médii s tím, aby zajistila garanci jejich svobody.
Snížení rozpočtu veřejnoprávní RTVS by mohlo ohrozit svobodu tisku, varují Reportéři bez hranic
Číst článek
„Namísto toho ale Meloniová varování bagatelizovala a von der Leyenové zaslala dopis zmiňující, že výtky vyjmenované ve zprávě se netýkají jen její vlády. Na daný jev nicméně upozorňují i další zprávy, Evropa už o něm nějakou dobu ví,“ podotýká reportérka.
Faktem je, že již za předchozího premiéra Maria Draghiho byla některými legislativními ustanoveními svoboda tisku výrazně omezena, jak pro iROZHLAS.cz upozorňuje generální tajemnice svazu novinářů.
„S nadsázkou bych mohla říci, že tisk v Itálii sice svobodný je, samotní novináři už ale mnohem méně, a to jak z hlediska právního rámce, tak i pracovního trhu a možnostem předávat lidem kvalitní informace. To vše za stavu, kdy se v posledních letech stále častěji objevují stížnosti a žaloby na náhradu škody ze strany členů vlády a dalších politiků, zatímco z Evropské unie zní jasný pokyn, aby se členské státy vydaly opačným směrem a novinářům zvýšily ochranu, uzavírá Costanteová.
