„Sedíme v ShKH vzor 77. Váha je při plném naložení munice 29,5 tuny a jak je těžké to řídit? Jak asi vidíte sama, prostor výhledu je značně omezený, zvlášť když mám na sobě taktiku a balistickou ochranu. Tak se nemůžu ani předklonit. Dozadu je vidět jen velice těžko. Ale mě to baví, takže já si tu jízdu užívám,“ popisuje jistá specifika řízení samohybné houfnice DANA z 80. let starší řidič specialista J. N. ve vojenském prostoru u litevského městečka Rukla.

„Maximální dostřel houfnice DANA je až 20 kilometrů, což nejvíc ovlivňuje náměr kanonu a dále třeba povětrnostní podmínky a teplota,“ vyjmenovává palebné vlastnosti vozidla velitel děla K. K.

Houfnice a výstřel z ní přitom stojí na samotném konci dlouhého operačního procesu, který voják záhy popisuje: „K tomu, aby dělo mohlo vést palbu a podporovat spojenecké jednotky, potřebuje pomoc od rekognoskačních družstev a velení, baterie a tak dál.“

Vojáci přitom musí při nácviku brát v potaz například i podloží v Litvě, které je hodně písčité. „To klade vyšší nároky na výběr palebného postavení. Osádky musí secvičovat činnost na děle tak, aby byly co nejrychlejší, aby se vyhnuly případnému protiopatření protivníka, například protibaterijní palby nebo útokům FPV dronů,“ popisuje K. K. Přitom dodává, že secvičená pětičlenná osádka zvládne celý proces do dvou minut.

Mnohonárodnostní mise NATO v Rukle se nyní účastní 150 českých vojáků ze 131. dělostřeleckého oddílu 13. dělostřeleckého pluku Armády České republiky. Kromě členů palebné baterie jsou tu i členové štábu.

Mezi nimi je i R. P., která zodpovídá za personální otázky. „Veškeré náležitosti vojáků spadají pouze pode mě. Myslím si, že pro personalistu nebo jakéhokoliv člověka na štábu je to skvělá příležitost, jelikož celou tu práci děláte sám.“

Pro Čechy už patnáctá rotace

Personální záležitosti přitom často řeší právě v mezinárodním prostředí. Mise se totiž účastní celkem šest národů. Součástí práce členky štábu není jen personální agenda, ale taky trénink.

Ve volném čase pak zůstává ve spojení s manželem v Česku. „Z mého pohledu je to hodně o komunikaci, kdy si voláme, píšeme si. Není to na každodenní bázi, ale snažíme se být v kontaktu. Snažíme se tu být pro sebe. Každý z nás sice řeší úplně odlišné otázky nebo úkoly v rámci života, ale snažíme se tu primárně být pro sebe a mít podporu.“

Pro Čechy je to v Rukle už patnáctá rotace. Dělostřelci z Jinců tu na přelomu minulého a letošního roku vystřídali chemiky z Liberce. Přesto je současné nasazení v něčem unikátní.

„Tady to naše nasazení je první svého druhu, ve smyslu, že dělostřelecká jednotka působí ve prospěch mezinárodního praporu EFP BattleGroup,“ popisuje velitel úkolového uskupení Jaromír Evan.

„V rámci našeho nasazení tu máme naplánované čtvery bojové střelby z děl, kdy se v podstatě každého cvičení zúčastní i dělostřelečtí pozorovatelé z ostatních národů. To znamená, že na každém cvičení participují i ostatní národy, které jsou tady. To samé platí při výcviku palby z ručních zbraní, kdy si je v podstatě pozveme, aby si vyzkoušeli naše ruční zbraně, my si vyzkoušeli jejich, porovnali jsme jejich systém výcviku a vedení střeleb. Dá se říct, že ty výcviky, které provádíme sami, jsou v menšině. Většinou se snažíme dělat společné výcviky tak, abychom integrovali celou naši palebnou baterii do mezinárodního praporu.“

Zatímco pro houfnici DANA je to pravděpodobně poslední zahraniční mise, pro Čechy rozhodně ne. Ti navíc v Rukle představili v rámci misí NATO i technologickou novinku – unikátní obrněná vozidla Titus, kterých by do budoucna měla mít česká armáda více než 60. 

Kateřina Havlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít