Ponížit a zastrašit. O sexuálním násilí muži nemluví i kvůli stigmatu, podotýká člen ukrajinské prokuratury
Vědí, že jde o „nejlepší“ způsob, jak obětem způsobit újmy fyzické i psychické. Roli navíc hraje i stigmatizace. Zprvu se o sexuálním násilí páchaném ruskou armádou na Ukrajině mluvilo hlavně v souvislosti se ženami, z okupovaných území se ale objevuje stále víc zpráv o jeho užití i proti mužům, válečným zajatcům. „Mnozí žijí v okupovaných oblastech a na úřady se nemohou obrátit,“ říká pro iROZHLAS.cz Oleksandr Kleščenko z ukrajinské prokuratury.
Od začátku ruské invaze eviduje Ukrajina na 300 případů sexuálního násilí páchaného příslušníky ruské armády. Od kdy přibližně mají úřady zprávy, že se jejich značná část týká i mužů, válečných zajatců? Respektive informace o sexuálně motivovaném násilí na mužích ze strany ruských vojáků se objevují dlouhodobě, jednalo se nicméně o případy na jejich území. Poslední dobou ale začal narůstat počet zpráv potvrzujících, že k němu přistupují i v okupovaných oblastech.
Ukrajinská prokuratura od vpádu ruských vojsk zaznamenala 329 případů válečného sexuálního násilí. 118 obětí tvoří muži, 211 pak ženy. Čísla zahrnují sedmnáct nezletilých, z nichž jde o šestnáct dívek a jednoho chlapce. Vůbec první zprávy jsme obdrželi již na počátku invaze.
Sexuální násilí jako zastrašování civilistů. Ukrajina eviduje na 300 případů od začátku války
Číst článek
V září 2022 zahájilo v rámci Úřadu generálního prokurátora činnost zvláštní oddělení pro vyšetřování válečného sexuálního násilí a od té doby případy dokumentujeme. Pokud jde o sexuální násilí páchané na válečných zajatcích, první informace jsme obdrželi po první výměně vězňů.
Co se týká civilistů, prvotní zmínky jsme z oblastí okupovaných ruskou armádou měli po začátku okupace přímo od obětí nebo svědků. Rusové tam zřídili mučírny. Také je třeba zmínit, že pouze malou část případů oběti úřadům nahlásí, neboť mnohé z nich o tom, čím si prošly, nechtějí nebo nejsou ochotné mluvit. Bojí se stigmatizace, odsouzení ze strany veřejnosti. Navíc pro ně přirozeně není lehké na traumatizující zkušenost vzpomínat.
Zmínil jste stigmatizaci. Proč je v ukrajinské společnosti sexuální násilí páchané na mužích tolik tabu? Co se v ní musí změnit?
Muži i ženy s danou zkušeností tvoří v naší společnosti zranitelnou skupinu. Zdráhají se o ní mluvit. Muži to vnímají jako velmi ponižující akt a i z toho důvodu méně vyhledávají orgány, kde mohou trestný čin nahlásit. V rámci vyšetřování dnes uplatňujeme přístup zaměřený na člověka, to znamená, že oběti nejsou nuceny svědčit. Pokud k tomu jsou ochotné, pak je vyslechneme.
Zvláštní oddělení pro předběžné vyšetřování válečného sexuálního násilí spolupracuje s občanskými a neziskovými organizacemi, které zajišťují psychologickou, lékařskou i právní pomoc. O tu mohou dotyční nejprve požádat, a poté se obrátit na naše orgány.
Změnit je nutné hlavně to, že o daných případech potřebujeme šířit osvětu a mluvit o nich na veřejnosti nejen na Ukrajině, ale i v mezinárodním měřítku. Lidé díky tomu mohou cítit podporu a vědět, že s traumatem nejsou sami.
Mohl byste na konkrétních případech ilustrovat, jaké nejčastější praktiky, metody Rusové používají?
Patří mezi ně výhrůžky znásilněním, znásilnění, mučení v oblasti genitálií, nucená nahota nebo donucení, aby přihlíželi sexuálnímu zneužití příbuzných. Příklady můžeme uvést třeba z Chersonské oblasti. Rusové zatkli jednoho z místních obyvatel, zadržovali jej v jedné z administrativních budov, mučili a vyhrožovali znásilněním tyčí.
V dalším případě spojeného se stejnou budovou rovněž zatkli jednoho z místních civilistů za proukrajinské názory. Mučili jej, pouštěli elektrický proud do genitálií, mlátili holí, znásilnili a pak vyhrožovali i znásilněním na jeho ženě. Dalšího zatkli na jedné z demonstrací proti okupaci rovněž za proukrajinské postoje, mučili jej, bili a snažili se několika předměty znásilnit.
Druhy pomoci
Médii prolétl například příběh Oleksije Sivaka, kterého Rusové mučili rovněž v Chersonu. Říká, že co do obětí jde podle něj o neviditelnou, ale stále se rozrůstající skupinu. Spoluzaložil neformální sdružení, se kterým se o tom, čím si prošli, snaží šířit povědomí. Už jsme zmiňovali, že se lidé zdráhají případy příslušným orgánům nahlásit, do jaké míry ale tedy mohou být skutečná čísla mnohem vyšší?
Oleksijův příběh je nám známý, Rusové jej mučili mnoha způsoby. Statečně o tom s námi mluvil a společně s dalším mužem Andrijem pak vytvořili skupinu nazvanou Alumni – Absolventi, která pomáhá dalším obětem ruského mučení. Připojuje se k ní stále více mužů, dostane se k nim pomoc psychologů a následně mohou souhlasit i s vypovídáním u orgánů činných v trestním řízení. S Oleksijovou skupinou rovněž spolupracujeme.
Oficiální čísla jsou nízká, neboť Ruská federace část ukrajinského území stále okupuje. Její představitelé tam na Ukrajincích dennodenně páchají trestné činy. Obětem válečného sexuálního násilí se snažíme poskytnout všechny druhy potřebné pomoci a aplikujeme zmíněný lidsky zaměřený přístup, abychom se vyhnuli opětovnému traumatizování.
Pod Úřadem generálního prokurátora Ukrajiny jsou i koordinační centra pro oběti a svědky, která jsou připravena poskytnout podporu, kromě toho spolupracují s dalšími zmíněnými organizacemi. Někdy například doprovází ženy k lékařským vyšetřením.
Sivak zmiňoval, že když dostal seznam zdravotnických odborníků, na které se mohl obrátit, chyběl mezi nimi urolog, v daném kontextu zásadní lékař. To se již třeba podařilo změnit?
Ano, nyní společně se zmíněnými centry poskytujeme kompletní lékařskou asistenci. Pomáhá zde i nadace The Andreev Foundation.
Deník The New York Times v dubnu publikoval článek, podle něhož se někteří vojáci navzdory traumatu příliš rychle vrací do aktivní služby. Kde chybí prostředky, aby jim bylo umožněno se s tím vším lépe vyrovnat? Anebo se již situace posunula k lepšímu?
Návrat ke službě je individuální, záleží na řadě faktorů. Osoby se musí obrátit na armádní lékařskou komisi, aby stanovila stupeň způsobilosti k vojenské službě. Úřady generálního prokurátora nemohou mít na procesy spojené s vojenskou službou žádný vliv.
Muži se každopádně mohou kvůli mimo jiné psychologické, lékařské či právní pomoci obrátit na zmíněná centra nebo různé organizace, s nimiž spolupracujeme, kupříkladu La Strada Ukraine, JurFem, zmíněná The Andreev Foundation a tak dále. Skrze tyto prostředky se jim snažíme pomáhat.
Porovnáme-li mezinárodní a domácí legislativu, jak je to se zakotvením sexuálního násilí jakožto trestného činu v ukrajinském právu?
Součástí ukrajinského zákoníku je článek 438 o válečných zločinech. Pokud je zločin klasifikován pod tímto článkem, znamená to, že došlo k použití krutého zacházení na válečných zajatcích nebo civilistech nebo došlo k porušení válečných zákonů a zvyklostí.
Vzhledem k ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu je v trestním zákoníků nově článek 422/1 o zločinech proti lidskosti, což zahrnuje trestné činy jako znásilnění, sexuální vykořisťování, nucenou prostituci a další druhy sexuálního násilí. Také upozorňujeme, že Rusové porušují Ženevské úmluvy.
‚Oblíbený‘ druh mučení
Britská válečná novinářka Christina Lambová v rozhovoru pro iROZHLAS.cz uvedla, že sexuální násilí je v konfliktech tolik rozšířené, protože pro agresory jde o „efektivní a levnou zbraň“. Jak byste shrnul důvody, proč Rusko k sexuálně motivovanému násilí na dětech i dospělých přistupuje? A do jaké míry jde o plnění rozkazů, nebo spíše individuální rozhodnutí ruských vojáků?
Dané zločiny páchají vojáci ruské armády na dočasně okupovaných územích proto, aby si podrobili, ponížili a zastrašili místní obyvatele. Dochází k nim v různých mučírnách či provizorních vězeních, kde nelegálně zadržují civilisty i válečné zajatce a dennodenně je mučí, bijí a sexuálně zneužívají.
Válečná reportérka: Znásilnění je efektivní a ‚levnou' zbraní. I proto je tak těžké proti němu bojovat
Číst článek
Je to prostředek na vedení války užívaný v nebývalých rozměrech. Rovněž se jedná o jeden z nejvíce společných a „oblíbených“ druhů mučení, neboť způsobuje jak fyzickou, tak psychickou bolest. Pro Ukrajince je to diskriminující a ponižující. Následky jsou nevratné, ať už jde, opět, o zdravý tělesný nebo duševní stav člověka, negativní dopad to má na něj samotného i jeho rodinu.
Pokud jde o druhou část otázky, lze říci, že jde jednak o individuální rozhodnutí členů ruské armády a zároveň máme potvrzeno, že v určitých případech se k tomu vydaly rozkazy. Během předběžného vyšetřování válečného sexuálního násilí je pro nás důležité určit celý řetězec – kdo za rozkazem je, kdo jej první vydal a tak dále. Zločiny dokumentujeme, abychom pak celé případy mohli předat Mezinárodnímu trestnímu tribunálu.
Vypátrat samotné pachatele je podle ukrajinských úřadů obtížné, ale nikoli nemožné. Několik jich soudy odsoudily v nepřítomnosti, padly i žaloby. Jak to tedy funguje s důkazy, vyhledáváním a odsouzením původců trestných činů?
Každý případ je individuální. Některé části Ukrajiny se stále nachází pod dočasnou okupací, což orgány činné v trestním řízení v možnostech tamního vyšetřování značně limituje. Navíc je zde problém s identifikací, někdy totiž byli pachatelé maskovaní, jindy dali obětem na hlavu pytel nebo se vše odehrávalo v temných místnostech.
242 mrtvých a 227 vážně zraněných. Ruští vojáci přinášejí zpátky domů válečné násilí
Číst článek
Řada obětí žije v okupovaných oblastech a z přirozených důvodů se na úřady nemůže obrátit. Bojí se o život svůj i svých blízkých.
V průběhu předběžného vyšetřování přijímáme opatření zaměřená na shromažďování, kontrolu a hodnocení důkazů, abychom dokázali určit veškeré okolnosti klíčové pro trestní řízení.
Snažíme se především identifikovat svědky a shromažďujeme informace o struktuře ruských vojenských jednotek, které se v místě trestného činu nachází, aby bylo možné zajistit osoby, jež se mohly podílet na páchání daných trestných činů. Využíváme i OSINT (zpravodajství z otevřených zdrojů – pozn. red.).
Ještě bych vám ráda položila jednu otázku, už trochu vzdálenější od našeho tématu. Před pár dny od začátku ruské invaze uplynulo tisíc dní, tedy téměř tři roky. Co se vám při takovém čísle honí hlavou?
Velmi děkujeme ozbrojeným silám Ukrajiny, jež za nás bojují a chrání nás na frontových liniích, jsme na ně hrdí. Také jsme opravdu vděční za pomoc od mezinárodních přátel a partnerů, bez ní a vojáků na frontě by Ukrajina nemohla přežít. Neumíme si představit, že bez oddanosti těch, kteří nám pomáhají, bychom to zvládli.
