Neopreny, berle, ale i žrádlo pro zvířata. Francouzští Ukrajinci posílají domů balíky s humanitární pomocí
Napříč Evropou. Tak se jmenuje asociace, kterou ve Francii založila skupinka Ukrajinců. Původně chtěli rozvíjet kulturní vazby mezi Ukrajinou a Francií. Po roce 2014, Euromajdanu a anexi Krymu se ale zaměřili na humanitární pomoc. Teď posílají balíky do ukrajinských oblastí zatopených vodou z protržené nádrže Kachovka. Všechny věci sbírají ve skladu na předměstí Paříže.
Julia žije ve Francii už 25 let, má francouzského manžela a mluví plynně francouzsky. Teď prý nejvíc shánějí gumové boty pro obyvatele Ukrajiny, jejichž domy zatopila voda z nádrže Kachovka.
Z vrátného udělali ředitele, popisuje šéf chersonského divadla, jak fungovalo za ruské okupace
Číst článek
„Teď posíláme zásilku do Chersonu. Jsou v ní například neoprenové kombinézy pro záchranáře, léky, filtry a tablety na čištění vody, oblečení, potraviny a žrádlo pro zvířata,“ vysvětluje.
Ve skladu je i další oblečení, protože Julia dodnes provozuje obchod s módou. Dřív byly šaty všude kolem. Od začátku války na Ukrajině je ale vystřídaly bedny s humanitární pomocí, kterou posílají do různých ukrajinských měst.
„Spolupracujeme se spoustou lidí. Například v Dnipru máme lékaře. Pracuje v nemocnici, která ošetřuje mnoho zraněných. Tento lékař poskytuje pomoc a léky dalším nemocnicím, které jsou přímo na frontové linii. Každé dva týdny od něj máme seznam aktuálních požadavků. Nedávno jsme posílali například berle, teď posílám léky a chirurgické pomůcky na ošetření ran.“
Julii pomáhá 34letá Maria, která loni po zahájení ruské invaze utekla z Dnipra do Francie i se svými dětmi. Boje poničily jejich školu. Je vděčná, že její synové teď můžou ve Francii chodit do školy, aniž by slýchávali sirény.
,Neodejdu, ať si střílejí, jak chtějí.‘ Nikolaj a Oksana zůstali v chersonském paneláku jako poslední
Číst článek
Operní pěvec na frontě
V bojích na Ukrajině zemřel jeden ze spoluzakladatelů asociace. Jeho fotografie jsou dodnes ve skladu na pařížském předměstí.
„To je Vasyl Slipak, ukrajinský národní hrdina. Po smrti získal záslužnou medaili. Ve Francii žil 20 let. Zpíval v pařížské opeře. Když vypukla válka, tak se k nám připojil. Posílal věci na frontu a třídil tady balíčky. Pak si řekl, že by rád viděl, jak to vypadá na místě. Odjel takhle třikrát. Támhle na fotce vidíte, že byl na frontě. Nechal se vyfotit s balíkem, který jsme mu poslali. Potřetí už se nevrátil. Zabil ho ruský odstřelovač.“
Dary Julii a její asociaci nosí do skladu na předměstí Paříže jak Ukrajinci, tak i Francouzi. „Pomáhá nám hodně Francouzů. Někteří přijdou s jednou taškou, jiní přijedou autem naloženým až po střechu. Je tu taky ještě jedna ukrajinská asociace, která nám poslala celou paletu dětských plen.“
Rozděleni válkou
Tanya žije ve Francii už 13 let. Z Ukrajiny se odstěhovala kvůli rodinným důvodům, ale taky kvůli tomu, že nesouhlasila s tehdejším režimem prezidenta Viktora Janukovyče. Na Ukrajině má ale stále část své rodiny.
„Teta je na jihu Ukrajiny. Tam je to sice klidnější, ale často slýchávají sirény. Nabízeli jsme jí, aby přijela za námi do Francie, ale odmítla. Má ráda svou práci a svůj život na Ukrajině.“
Juliin syn Evens ve skladu polepuje krabice s humanitární pomocí. „Rád pomáhám. Většinou uklízím, třídím nebo polepuji balíčky. Nepracuji tady každý den, jen když mám volno. Teď jsou prázdniny, tak tu můžu být.“
Evens dřív trávil letní prázdniny v ukrajinském Dnipru. Dokonce tam i studoval, takže získal spoustu kamarádů. Válka je ale rozdělila. S některými ztratil kontakt, další se přestěhovali do jiných evropských zemí.
