Směřování Gruzie na Západ zastavuje Gruzínský sen. Občanskou společnost má jako nepřítele
Za komunismu bývala Gruzie pomyslnou ozdravovnou východního bloku. Rozpad Sovětského svazu ale způsobil chaos a na povrch vypluly ekonomické problémy i národnostní třenice. Nasměrovat zemi k Západu se od roku 2004 snažil prezident Michail Saakašvili. Vláda v Tbilisi, přestože je pořád oficiálně proevropská, mluví čím dál víc o potřebě sblížit se s Ruskem. Co se v Gruzii stalo, rozebírá podcast Na Východ! s odborníkem na Kavkaz Janem Černíkem.
Pochopit současné dění, kdy například na jaře 2024 vyšly do ulic desetitisíce lidí, aby protestovaly proti takzvanému zákonu o zahraničních agentech a další legislativě, která zemi podle nich do stahovala zpátky na ruský orbit, nelze bez historického kontextu.
Poslechněte si další díl podcastu Na Východ!, tentokrát o tom, co se to děje s Gruzií
Proto se Pazderka, Soukup a Černík vracejí do 90. let, aby připomněli jednak složitou hospodářskou situaci a jednak boje proruských separatistů.
Rekapitulují také situaci kolem roku 2003 a takzvanou Revoluci růží. Ta vynesla do čela země již zmíněného Michaila Saakašviliho, který společně s vládou v následujících letech prováděl reformy institucí a obměnu jejích zaměstnanců, představil novou vlajku, hymnu, a zaváděl další změny.
„Šanci dostávali mladí lidé, kteří do té doby naráželi na skleněný strop korupce a nepotismu. Růžová revoluce jim dala možnost opravdu na to vlítnout,“ říká Jan Černík v podcastu Na Východ!.
„Byli hrdí na to, že pracují pro gruzínskou vládu. Ta vláda byla jako jedna pěst. Všechno se se prosazovalo velice dobře, i když se hodně věcí taky nepovedlo. Zmíním jen reformu zdravotní péče, privatizaci všeho a legalizace šedé ekonomiky. Je ale otázka, jestli s tím šlo něco dělat,“ zamýšlí se. Některé změny podle něj byly totiž příliš rychlé a radikální.
Ondřej Soukup navštívil Gruzii těsně před Revolucí růží a krátce po ní. Rozdíl byl podle něj vidět na každém kroku:
„Člověk jel po hlavní třídě a prakticky každých 300 metrů stál dopravní policista a chtěl úplatek šest lary, což bylo tou dobou, myslím, deset korun. Přesně o rok později nemohl být ten kontrast větší, protože třeba ta dopravní policie byla tou dobou zrušená.“
Proč se ale kurs směrem na Západ začal zhruba od roku 2012 zastavovat, respektive kolísat, ptá se Josef Pazderka.
Podle Jana Černíka skrývá odpověď strana Gruzínský sen a její šedá eminence Bidzina Ivanišvili, nejbohatší občan Gruzie.
„Gruzínský sen usiluje o čtvrté volební období. A je to asi politický cyklus, že když už je jedna strana u vlády opravdu dlouho, tak nesnese v tom politickém poli tu konkurenci. A my Evropané, Američané jsme pomáhali budovat hodně silnou občanskou společnost, schopnou,“ vysvětluje Jan Černík.
Tu si tedy současná vládní garnitura vzala jako nepřítele číslo jedna a namířila na ni zákon o zahraničních agentech. Ten byl nakonec po velkých jarních demonstracích v roce 2024 přijat.
Značnou roli ale taky hraje válka na Ukrajině, která ukázala, čeho všeho je Rusko schopné.
„Gruzie má pořád velké dilema: chceme na Západ, ale zároveň cítíme, že je příliš nebezpečné se úplně odříznout od Ruska, které se takhle radikalizuje a hraje to: ‚Buďto my, nebo oni, Západ‘. A když se člověk podívá po jižním Kavkaze a vidí, co se děje třeba v Arménii a co provádějí tam, no tak kdo by do prozápadního směřování šel příliš naplno?“ uvažuje Josef Pazderka.
Uspěje Gruzínský sen i v parlamentních volbách 26. října 2024? A co to bude znamenat pro další směřování země? I to se dozvíte v audio verzi podcastu Na Východ!
