Mění se Slovinsko ve druhé Maďarsko? Orbanizace země není reálný strach, ale politická karta nervózní levice, komentuje pro iROZHLAS.cz výsledky nedělních parlamentních voleb ve Slovinsku lublaňský politolog Miro Haček. Kampaň vítězné SDS měla dvě tváře, ale cesta za vládou bude pořádně krušná – může za to „syndrom anti-Janša“ i extrémy na straně levice. Ale čekat osm měsíců jako v Česku? „To by se ve Slovinsku stát nemohlo,“ říká Haček.

Rozhovor Lublaň 20:10 4. června 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Slovinsko má za sebou třetí předčasné volby ve své sedmadvacetileté historii. Voliči v neděli vybírali své zástupce do 90členného parlamentu, oficiálním názvem Státního shromáždění Slovinské republiky. 

Vítězství přiřkli Slovinské demokratické straně (SDS), jejíž předseda Janez Janša má za sebou nejen dvě éry na postu premiéra (2004-2008; 2012-2013), ale také palčivé aféry a pobyt ve vězení. Letos i díky šikovné kampani laděné proti migraci znovu vyhrál volby, ale jeho triumf má hořkou příchuť. Většina jeho parlamentních souputníků od něj totiž ostentativně odtahuje ruce, a je tak celkem pravděpodobné, že se mu nepodaří sestavit funkční vládu.

O výsledcích voleb v zemi, která je Česku blízko zdaleka nejen zeměpisně, mluvil iROZHLAS.cz s Miro Hačkem, profesorem politologie na Lublaňské univerzitě a předním odborníkem na současnou slovinskou politiku.    

„Jedovatá rétorika“, „politika strachu“, „orbánizace země“ – kampaň k předčasným volbám byla ostrá. Odráží dění v dnešním Slovinsku? Anebo je to složitější?
Osobně nevěřím, že tu vládne nějaký reálný strach, že by se Slovinsko mohlo v politickém slova smyslu stát druhým Maďarskem. Tedy v tom duchu, že by jedna strana politického spektra, v tomto případě ta pravá, dosáhla na absolutní většinu.

Řekl bych spíš, že to byla strategie levicových stran. Janez Janša, jako lídr největší opoziční strany (SDS), na sobě nese zátěž minulých skandálů, v roce 2014 dokonce skončil nakrátko ve vězení (odsouzen na dva roky v korupční aféře Patria, trest nastoupil v červnu, v prosinci na rozhodnutí ústavního soudu propuštěn, pozn. red.). A přestože ho později zprostili obvinění, pořád je terčem rozhořčení mnoha slovinských voličů, hlavně těch levicových.

A tak se letos levicové strany, kterých je ve Slovinsku hodně, rozhodly hrát tuhle kartu. Někteří komentátoři dokonce říkají, že jim přišla velice vhod. Posloužila totiž jako zástěrka faktu, že levice se po čtyřech letech vlády nemůže chlubit žádnými zářnými výsledky, a především že na ty další čtyři roky, které přijdou teď, nemají levicové strany nijak ambiciózní program. A tím pádem, že hlavním programem levicových stran byl letos Janez Janša. A odpor vůči němu.  

Výsledky v kostce aneb Miro Haček tweetuje o slovinských volbách: „Když to shrneme: v parlamentu 9 stran, o 2 víc než dosud, předsvědčivému vítězi se vláda bude sestavovat těžce, rozdrobené levici snáze, ale mnohem hůř se jí povládne, v parlamentu máme také krajní levici a pravici, zato mi chybí zdravá, pragmatická, středová liberální strana.“

Abychom byli fér, na emoce šikovně hrála i kampaň Janšovy SDS…
Samozřejmě. Nicméně zajímavé je, že kampaň Slovinské demokratické strany měla dvě tváře. Jednu nastavovala v terénu: ty billboardy s migranty, ta varování o tom, co Slovinsku přinese budoucnost, to byla typicky pravicová kampaň. Respektive to, co bychom od pravicové strany měli očekávat – nejen ve Slovinsku, ale i napříč Evropou.

Nebyly to jenom billboardy, ale také kampaň na sociálních sítích – ani ne tak přímo od Janeze Janši jako od jeho spolustraníků. Poměrně radikální pravicová rétorika, tíha hlavně na migraci. Na druhou stranu, faktem je, že nelegální migrace dnes pro Slovinsko skutečně představuje problém. Je to reálné téma, které nejde přehlížet. Proto není divu, že pravice využívá příležitosti a s touhle kartou hraje.

A ta druhá tvář?
Ta se ukázala na celonárodní úrovni, v televizních debatách. SDS v nich většinou zastupoval Janša a jeho rétorika byla docela jiná. Vystupoval velmi klidně, bez nenávisti vůči komukoli. A také vstřícně, prohlašoval, že je otevřený spolupráci s jakoukoli politickou stranou, pokud to prospěje budoucnosti Slovinska. Působil tak dost sebejistě a zároveň smířlivě, jako velmi pragmatický politik, skoro až liberál.

Naopak jeho oponenti, převážně z levicových stran, vystupovali velmi nervózně a pořád na něj útočili, přičemž on jako by se ani nebránil. Celkem chytrá taktika z jeho strany, alespoň tedy z politologického úhlu pohledu. Části voličů se jevil skoro až jako oběť a myslím, že i to pomohlo SDS k jejím vítězným 25 procentům.

Jedna z televizních předvolebních debat: 

Marná vlády snaha?

Ano, těch 25 procent jí letos stačilo k vítězství. Jenže je to méně než těch skoro 30 procent v roce 2011 – a tenkrát s nimi parlamentní volby prohrála. Co je za tím? Rozdrobenost slovinské politické scény?
V parlamentu teď máme devět politických stran, což je vůbec nejvíc v historii samostatného Slovinska. Slovinský parlament má přitom jen 90 členů. Což znamená, že jednotlivé strany v něm budou menší.

Technicky řečeno SDS letošní volby vyhrála. Ovšem tenhle vítěz se teď pořádně zapotí při sestavování vlády. Většina levicových stran totiž opakovaně prohlašovala, že s Janšou koalici nesestaví, protože odmítají jeho rétoriku a pravicový extremismus. A Janša žádné jiné silné koaliční partnery nemá. Možná se nabízí Nové Slovinsko (NSi, křesťanští demokraté, pozn. red.), které získalo sedm mandátů, plus Slovinská národní strana (SNS, krajní pravice, pozn. red.) se čtyřmi mandáty.

Ale i s nimi na palubě dá Janša dohromady jenom 36 poslanců z 90. A to mu nestačí. Potřebuje alespoň jednoho partnera z levicového spektra.

Sledujete povolební dění v Česku? U nás počítáme už osmý měsíc bez vlády s důvěrou…
To by se ve Slovinsku stát nemohlo. Podle parlamentní procedury mohou být pouze tři pokusy o sestavení vlády. První pokus – což už v pondělí dopoledne potvrdil prezident Borut Pahor – půjde za Janezem Janšou. 

Janša to, jak už jsem řekl, nebude mít lehké. Do parlamentu se dostalo šest levicových stran a všechny jsou velmi malé, ta nejpočetnější, LMŠ neboli Kandidátka Marjana Šarce, má třináct poslanců, včetně samotného Šarce. Aby Janša sestavil vládu, musela by nejméně jedna z těchto stran porušit svůj slib voličům a jít s SDS do koalice.

Takže řekněme, že Janša neuspěje?
Pak by následoval druhý pokus o vládu, tentokrát pravděpodobně ze strany nejsilnější opozice – tedy Marjana Šarce. Mluvíme tu o úplně nové straně, která do celostátní politiky vstoupila teprve před třemi měsíci; předtím měla zkušenosti jenom z té komunální.

Tím pádem máme před sebou velkou neznámou. Šarec svoji stranu prezentuje jako levicovou, ale faktem je, že její program je spíš centristický, pragmatický a liberální. A moc toho nevíme ani o dvanáctce jeho poslanců. Klidně by se mohlo stát, že se za pár dní odštěpí a rozptýlí se mezi jiné strany – jak říkám, víme toho tak málo, že nic není vyloučeno.

Jediná Šarcova šance k sestavení vládní koalice je, aby do své vlády získal minimálně všech šest levicových stran v parlamentu. Tak by měl 52 hlasů z celkových 90. Ale znamenalo by to, že by musel zahrnout i Levici – a tuhle stranu, která se umístila jako pátá a získala devět mandátů, bych nazval extrémní levicí. Její program počítá s garancí stálých platů všem zaměstnancům veřejné správy a s odchodem z EU a NATO; ostatně Levice už ráno potvrdila, že na referendu o členství v NATO rozhodně trvá.

To znamená, že podle vás by neuspěl ani Šarec?
Nemyslím si, že je Levice kompatibilní s ostatními pěti levicovými stranami. A bez poslanců Levice by Šarcova levicová vláda měla jen 43 hlasů z 90.

A slovinský parlamentní systém povoluje už jen poslední, třetí pokus o sestavení vlády, a ten jde za parlamentem. Důležité je, že se musí odehrát do 30 dnů od druhého pokusu. To je ve Slovinsku maximální povolená lhůta. Kdo ví, co by se stalo v tomto případě. Jestliže parlament neuspěje, automaticky míříme k dalším předčasným volbám, už čtvrtým v pořadí.  

Ploty na hranici. A reformy k tomu 

Když jste zmiňoval extremistickou politiku Levice, můžete přiblížit také politiku vítězné SDS? Proměnila se v radikální stranu, jak jí její odpůrci vyčítají?
Asi máte na mysli otázku migrace. Řekl bych, že migrační politika SDS se velmi podobá migrační politice zemí visegrádské čtyřky. SDS chce zavřít hranice a zavést legislativu, která je celkem jasná: každý, kdo bez povolení překročí hranici, musí být uprchlík. To znamená, že utíká z válečné oblasti nebo ze země, kterou zmítá nějaký ozbrojený konflikt. Přičemž většina migrantů, kteří u nás dnes překračují hranici, tuhle definici nenaplňují. SDS je tudíž pokládá za nelegální migranty. Její politika volá po přísné kontrole hranice a její obraně.

Tady je důležitý kontext. Mluvíme tu o hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem, která je zároveň hranicí schengenského prostoru. A od Rakouska teď slyšíme, že samo zvažuje hranici zavřít. SDS teď tvrdí, že buďto tu hranici zavřeme my čili Slovinsko, nebo to udělá Rakousko nebo Itálie nám samotným, protože v rámci EU nejednáme jako spolehliví partneři.

Takže ze strany SDS můžeme očekávat víc plotů na hranici. Víc policie. A hlavně víc vrácených uprchlíků do Chorvatska. Protože teď se věci mají tak, že je zpátky do Chorvatska neposíláme, ale víceméně všechny přijímáme a rozvážíme je po zemi do uprchlických center.

Já se právě chtěla ptát spíš na vnitropolitické cíle Janšovy strany. Migrace je dnes hodně skloňované téma, často zastíní jiné problémy…
V ekonomické oblasti jsou cíle SDS celkem jednoduché. Ve Slovinsku pořád máme hodně státních společností včetně bank, pojišťoven a podobně; SDS by některé z nich ráda prodala soukromému sektoru. Chtějí také posílit policii a armádu – je pravda, že stávající situace ve slovinských ozbrojených silách není moc růžová.  

Prosazují také omezit zaměstnávání ve veřejném sektoru. Končící vláda za poslední čtyři roky zvýšila počet veřejných zaměstnanců o 8000, tedy skoro o 5 procent. SDS také volá po platové reformě v oblasti veřejné správy. Jedním z proklamovaných cílů je také reforma soudnictví, na kterou Slovinsko čeká už od svého vzniku v roce 1991.   

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít