„Anđelko, z toho, co jsem mohl zahlédnout, neudělal nic špatného. Byl ve skupině asi deseti poutníků, kteří zvedali ruce, levé i pravé, mávali vlajkami, tleskali, zpívali...“

Tolik k události ze soboty 3. května v podání dugopoljského podnikatele a člena Chorvatského demokratického společenství (HDZ) Ljuba Marasoviće, tak jak je koncem minulého týdne popsal pro list Slobodna Dalmacija. 

Rakouská policie to ovšem vidí jinak. Podle dozorujícího policejního inspektora, který stál v bezprostřední blízkosti Anđelka Bosančiće, vztyčil tento dalmatský politik a někdejší zastupitel HDZ v obci Dugopolje pravici k nebi.

Tento výjev stačil k tomu, aby Bosančiće na místě zadržela rakouská policie – spolu s dalšími čtyřmi Chorvaty a jedním Slovincem. Všech šest mužů převezli do vazby v jihorakouském Klagenfurtu, kde vyčkávají na soud, který rozhodne o jejich příštím osudu. Pět zadržených, mezi nimiž je i Bosančić, čelí obvinění z použití „takzvaného Hitlerova pozdravu“, šestý se provinil „nošením symbolu jednotky SS“, sdělila Slobodne Dalmaciji mluvčí klagenfurtské policie. 

Pokud jim obvinění bude prokázáno, znamená to porušení zákona, jímž Rakousko zakazuje užití nacistické a fašistické symboliky. A který viníka umožňuje potrestat až deseti lety odnětí svobody.

Napospas partyzánům 

Dlužno připomenout, proč vlastně rakouská policie tak bedlivě střeží pietní shromáždění na památku mrtvých z druhé světové války.

Masakr u města Bleiburg (Beliburg) patří mezi nejhorší zločiny spáchané v oblasti někdejší Jugoslávie v rámci druhé světové války. Odehrál se už po kapitulaci nacistického Německa, kdy s Osou spřízněné ozbrojené síly Chorvatů a Slovinců prchaly na sever před vítěznou partyzánskou armádou Josipa Broze Tita. Spolu s nimi utíkaly také tisíce civilistů.

Právě u Bleiburgu, dnes rakouského městečka na hranici se Slovinskem, se část z nich vzdala britským vojskům; Britové je však nakonec repatriovali zpět do Jugoslávie a vydali do rukou komunistům. Ti své ideové nepřátele podrobili masovým popravám a nuceným pochodům do pracovních táborů, jejichž kruté podmínky rychle zmařily další životy, včetně mnoha nevinných žen, dětí i mužů. 

Kolik lidí v těch dnech zemřelo, se asi už nikdy přesně nedozvíme: téma Bleiburg bylo až do začátku 90. let přísně střežené tabu. Teprve s rozpadem Jugoslávie se mohlo začít s odkrýváním masových hrobů a snahou určit počet obětí, který se dnes odhaduje na nejméně 70 tisíc (přičemž se mluví i o 200 tisících mrtvých). 

Čísla se liší autor od autora, a spolu s nimi kolísá také hodnocení bleiburgských událostí. Nicméně jisté je, že po pádu Titova impéria se Bleiburg ve Slovinsku a Chorvatsku stal mocným symbolem – což platí také pro tamní krajně pravicovou scénu.

A právě kvůli častým projevům extremismu na každoročním pietním shromáždění u Bleiburgu se rakouské úřady letos rozhodly, že při sledování události přitvrdí. I odtud zásah proti politikovi Bosančićovi. Ostatně, jeho strana, vládní HDZ, stála předloni za tím, že chorvatský parlament začal bleiburgskou akci znovu sponzorovat. O čtyř roky dříve přitom svou podporu stáhl právě kvůli obavám, že akce bývá zneužívána k ideologickým reminiscencím na ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko, připomíná Balkan Insight. 

Dědictví Hitlerovy éry?

S Anđelkem Bosančićem se Slobodne Dalmaciji spojit nepodařilo, politik měl ve vazbě nedostupný telefon. List však mluvil s Bosančićovi přiděleným obhájcem Thomasem Romauchem.

Romauch popsal, že Bosančić zprvu popíral, že by pravici vůbec zvedal, a tvrdil, že pouze nahlas zpíval. Ale poté, co vyšetřovatelé politika konfrontovali se zprávou výše zmíněného policejního inspektora, Bosančić „přiznal, že pravici zvedl,“ řekl Romauch. „Hájil se však, že tím nemyslel nic zlého. Uvedl také, že je člen Chorvatského demokratického společenství, demokrat, místní úředník a že do Bleiburgu přijel jako zastupitel svojí obce, která jeho cestu uhradila,“ doplnil právník. 

Naději pro svého klienta vidí Romauch v tom, aby případ neskončil před federálním soudem. „Tam se tento typ zločinu (vnímá) na stejné úrovni jako vražda nebo ozbrojená loupež. Všechno je to výsledek špatných zkušeností, které Rakousko mělo s Hitlerovou érou a jejím dědictvím.“

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít