‚Doufáme, že zachrání co nejvíc životů.‘ Na Ukrajinu dorazily tři sanitky, na které se složili Češi a Slováci
Dobrovolnická organizace Team4Ukraine dodala ukrajinské armádě tři vozidla Humvee speciálně upravená pro převoz raněných v těch nejtvrdších válečných podmínkách. Jedno z nich bude zachraňovat životy v Chersonské oblasti a druhá dvě v Donbasu, konkrétně u Bachmutu. Ukrajinští řidiči se ale nejprve musí naučit, jak je ovládat.
Jedním z těch, kteří jezdí do Bachmutu cestou života, nebo spíše smrti, je pan Roman. Občanským povoláním je ekonom a účetní na železnici. „Jsme pod nepřetržitou palbou, ale nemyslím na to, protože vím, že tam jsou zranění lidé, kteří potřebují rychle pomoc, a proto se soustředím pouze na tento úkol,“ říká.
„Někdy musíme auta odstavit a na pozice dojít pěšky, protože projet se tam nedá. Někdy nám prostřelí pneumatiky, takže jezdíme jen na ráfcích. Pálí po nás ze samopalů, granátometů, a dokonce i řízeným protitankovými střelami.“
Řidič Roman absolvoval cestu do Bachmutu a zpět už asi stokrát. „Úplně by mi to stačilo jednou. Můžete to stokrát vidět v tiktoku, v televizi nebo slyšet v rádiu, dokud to ale nepocítíte na vlastní kůži, nedokážete si představit, jaké to ve skutečnosti je. Nejtěžší není samotné ostřelování ani vědomí, že každá cesta může být tvoje poslední. Nejhorší je uložit člověka do pytle a zatáhnout zip. To je emocionálně hodně těžké,“ popisuje.
Vůbec nejstrašnější podle Romana je ztratit člověka z vlastní jednotky. „Ztratili jsme našeho druha, zdravotníka. Už jsme věděli, že padl, ale kvůli silnému ostřelování jsme nemohli vytáhnout a odvézt jeho tělo.“
Andrej už nezavolá
0:42
Největší evropská pozemní bitva od druhé světové války. Zvuky bojů z Bachmutu jsou slyšet dnem i nocí
Číst článek
„Pro představu: rostl tam takový lesík. Po třiceti minutách ostřelování už tam zbylo jen holé, vypálené místo. A my jsme museli pracovat dál. Když jsme se vrátili, volala jeho manželka a ptala se: Kde je Andrej? Oni si totiž telefonovali každý den. Neuměl jsem najít slova, kterými bych jí vysvětlil, co se stalo, slova podpory a útěchy. Byl to můj první takový případ a bylo strašně těžké jí říct, že Andrej už nezavolá.“
Mrtvé a zraněné vozil Roman nejprve starým nepohodlným sovětským UAZem. Teď si pořídili Jeep, ale ten také není ideální pro výpravy na frontu, protože už byl několikrát prostřílený. Místo oken má překližky nebo papundekl. Pan Roman se teď bude učit řídit nový Humvee, který jednotka dostala.
„Začali jsme sbírat peníze na podzim minulého roku na další sanitní vozy, které budou primárně jezdit na frontu. Budou vozit raněné vojáky i civilisty z linie dotyku. Proto jsme vybrali hummery americké armády, protože na Ukrajině už jich je poměrně významné množství, bavíme se o několik tisících, které dodala americká armáda nebo jiné spojenecké státy. Existuje tu tak na ně logistika, náhradní díly, servisáci už těm autům rozumí. Zároveň mají velmi dobrou průchodnost terénu a jsou schopné odvézt dva ležící raněné a k tomu dva sedící,“ říká Jan Sully Heřmánek z Team4Ukraine.
5:23
Paměť národa vybrala přes tři miliony korun na polní sanitky pro Ukrajinu. Poslední předali v Charkově
Číst článek
Sully a jeho kamarádi z Team4Ukraine toto auto ještě vylepšili a upravili. „Dali jsme ho technicky do pořádku, vybavili ho třeba měničem napětí, nočním viděním a zdravotnickým vybavením. Jsou tam plicní ventilátory a nosítka. Auto jsme také obrnili, nechali jsme mu z pancéřové oceli udělat dveře, podběhy a boční i čelní pancéřová skla. Udělali jsme z toho nejlepší možnou sanitku, kromě obrněného sanitního transportéru.“
„Taková auta jsme dodali tři, dvěma různým jednotkám. Jedno bude sloužit v Chersonské oblasti a dva u Bachmutu. Doufáme, že zachrání co nejvíc životů,“ zakončuje Jan Sully Heřmánek a děkuje všem, kteří přispěli.
