Běloruská opozice neztrácí naději, je připravena na dlouhý boj, říká politický aktivista
Od masivních protestů v Bělorusku uplynuly čtyři roky. Nyní je běloruský lídr Alexandr Lukašenko jedním z malá spojenců kremelské agrese na Ukrajině. Jak se k situaci v zemi staví běloruská občanská společnost? „Bělorusové jsou zvyklí žít s vědomím, že na jakoukoli pozitivní změnu je potřeba čekat. Nejen roky, ale i desetiletí,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz a Radiožurnál běloruský občanský aktivista Sjarhej Kastrama.
Už více než dva roky probíhá ruská agrese vůči Ukrajině a Bělorusko s Ruskem úzce spolupracuje. V běloruských vězeních sedí 1397 politických vězňů. V obou zemích probíhají represe vůči občanům a opozici. V čem se represe v Bělorusku liší od situace v Rusku?
V Bělorusku panuje brutální represe, kterou celá společnost zažívá dosti bolestivě. Represe se netýkají jen jednotlivců, kteří jsou vůdci opozičních hnutí nebo aktivisty. Jakýkoli člověk, který sleduje opoziční nebo svobodná média, účastnil se protestů v letech 2020 nebo 2021, nebo má v rodině politické aktivisty, je v nebezpečí.
Sjarhej Kastrama
Sjarhej Kastrama, běloruský občanský aktivista, absolvent práv a teritoriálních studií. V Česku žije od roku 2012. Při posledních běloruských prezidentských volbách před čtyřmi lety působil v týmu nezávislých volebních pozorovatelů mapujících hlasování běloruských krajanů v Česku. Později stál také u vývoje mobilní aplikace Krama, která uživatelům umožňuje prověřit, zda určitý výrobek nepochází od společnosti podporující režim Alexandra Lukašenka a jeho spojenců. Před příchodem do Česka pracoval v Bělorusku pro bankovní a technologické společnosti. Opakovaně se už tehdy účastnil protestů proti zfalšovaným volbám a Lukašenkovu režimu.
V Bělorusku je více politických vězňů než v Rusku, a to i v absolutních číslech, přestože Rusko má 140 milionů obyvatel.
Ruská společnost podporuje to, co se děje uvnitř země, což tak v Bělorusku není. Ruská společnost, na rozdíl od té běloruské, podporuje vládu, a Putin se může spolehnout na podporu společnosti. Proto v Rusku nejsou represe tak brutální jako v Bělorusku, ruský režim se nemusí bát vzpoury zevnitř.
Část běloruské opozice působí z exilu. Jaká je přesně její role?
Opozice v Bělorusku má vnitřní legitimitu. Rok 2020 lze považovat za moment zrození běloruského politického národa. Bělorusové si uvědomili, že chtějí žít jinak, než jak funguje jejich stát. Chtěli změnu. Shodli se na několika klíčových bodech.
Tím prvním bylo, že Lukašenko musí odejít, že Bělorusko má být demokratickým státem, že soudy musí být nezávislé a stát musí sloužit občanům. Na těchto bodech je shoda, a proto má opozice jasný mandát.
Na rozdíl od opozice v Rusku?
Ano, v Rusku je situace odlišná. Opozice, lidé zastupující takzvanou liberální opozici, nemají mandát od občanů. Většina ruské společnosti podporuje Putina, což potvrzují průzkumy. Ruská opozice není jednotná, protože se snaží oslovit úzkou cílovou skupinu a má různá poselství.
Navíc často hrají na stejné struny jako Putin, například s imperialismem v tom smyslu, že mluví o jednotném, velkém a krásném Rusku, ale neřeší problémy, které tam skutečně jsou. Neříkají, že má ruský národ rozhodovat o svých záležitostech, ale hovoří o výměně vlády v Moskvě. Ruská opozice nemá velkou podporu uvnitř země, protože neodpovídá na otázky, které ruská společnost má. Putin na tyto otázky reaguje a lidé vědí, co od ruského státu očekávat.
Od roku 2020, kdy v Bělorusku proběhly velké protesty, uplynuly čtyři roky. Neztrácí běloruská opozice naději, že nastane změna?
Bělorusové jsou zvyklí žít s vědomím, že pro jakoukoli pozitivní změnu je potřeba něco dělat a čekat. Nejen roky, ale i desetiletí. Ty změny bohužel v našich zemích trvají dlouho, protože jsme zažili mnoho těžkých epoch.
Kdyby opozice nebo společnost ztratila naději, nic by se nikdy nezměnilo. Opozice a společnost jsou nyní připraveny na dlouhodobý boj, na jakýsi maraton. A to je podle mě dobrá věc, protože si tak mohou lépe rozvrhnout své síly.
Co se opozici pod vedením Svjatlany Cichanouské za poslední čtyři roky podařilo?
Největším úspěchem je udržení demokratické společnosti uvnitř země. Je to velmi obtížné, protože režim se snaží přerušit veškeré kanály spolupráce mezi lidmi uvnitř a vně země.
Velkým úspěchem běloruské opozice je také to, že Bělorusko se dosud úplně nesloučilo s Ruskem, i když v řešení problémů se často spojují.
Důležitou zásluhou opozice jsou také sankce, které jsou bolestivé pouze pro režim, nikoli pro běžné občany Běloruska. Pokud by běloruská demokratická opozice neexistovala, pravděpodobně by na Bělorusko padly stejné sankce jako na Rusko.
Sankce na běloruský režim jsou dobře promyšlené, i když někdy přicházejí pozdě a nejsou vždy dobře načasované. Dalším úspěchem běloruské opozice ve spolupráci s demokratickými zeměmi je osvobození osmnácti politických vězňů.
Nedávno proběhla výměna politických vězňů mezi USA a Ruskem. Bělorusové v této výměně zahrnuti nebyli. Jak na tento fakt reagovala běloruská opozice?
Oficiálně nijak. Lidé, kteří dobře rozumějí situaci v Bělorusku, neočekávali, že by byli vyměněni běloruští političtí vězni. Všichni chápali, že jednání probíhala mezi USA a Ruskem a že z toho nejvíce těžily tyto dvě země.
23:35
Bělorusové by proti Ukrajincům rozhodně nebojovali, říká vůdkyně opozice Cichanouská
Číst článek
K této výměně bych rád poznamenal, že některé země, které se na této výměně podílely, však prohrály. Tím mám na mysli to, že pošlapaly principy právního státu. Německo osvobodilo vraha Vadima Krasikova, který byl v Německu odsouzen za vraždu. Nyní je tento člověk zpět na svobodě a může být rizikem i pro Evropu.
Alexandr Lukašenko se rozhodl udělit milost německému občanovi Ritzovi Kriegerovi, kterého nedávno soud odsoudil k trestu smrti za trestné činy související s terorismem. Jaký signál tím chtěl vyslat?
Nejprve Kriegera zatkli a odsoudili k trestu smrti, přestože byl německým občanem. To byl zásadní signál Západu. A pak mu udělili milost. Událost byla medializována ve všech světových médiích. Není to první cizinec, kterému byl v Bělorusku udělen trest smrti. V Bělorusku se to stále děje.
Lukašenko a jeho režim se snaží ukázat, že jsou nezávislí aktéři a mohou si dělat, co chtějí. Ale pravdou je, že Krieger byl vyměněn spolu s ruskými a západními vězni, což naznačuje, že Lukašenko nerozhoduje v takových věcech samostatně. Takže to byla jakási loutková show ze strany Ruska.
Do Běloruska se měla stáhnout část Wagnerovy armády po smrti Jevgenije Prigožina. jaká je jejich role v Bělorusku?
Do Běloruska byly staženy některé jednotky této skupiny. Většinou školí běloruské vojáky. Mají válečné zkušenosti, což běloruská armáda nemá. Běloruská armáda se posledních 30 let připravovala na to, že nebude válčit. A proto jsou nálady v běloruské armádě také antimilitaristické. Nemyslím si však, že by pozůstatky Wagnerovy skupiny měly nějaký zásadní vliv na silové jednotky nebo na armádu.
Podle průzkumu londýnského ThinkTanku Chatman house z roku 2023 většina Bělorusů nesouhlasí s válkou na Ukrajině. Jaké je angažmá běloruské armády na Ukrajině?
Běloruská armáda nesmí být na území Ukrajiny. Na tom se shodují jak spojenci Lukašenka, tak opozice. Podpora ruské války a agresivity na Ukrajině v Bělorusku není. Oficiálně i Lukašenko popírá, že by Bělorusko bylo součástí tohoto konfliktu, protože to není populární a běloruská společnost to nechce slyšet.
Běloruský stát však s Ruskem spolupracuje například tím, že pouští ruské vojáky na své území, poskytuje jim zbraně a je formálním spojencem Ruska v agresivní válce proti Ukrajině. Všichni se shodují, že běloruská armáda nesmí být součástí agresivní politiky Ruska. Takže válka není oficiálně podporována ani ze strany státu. Lukašenko často ve svých rozhovorech říká, že uznává Ukrajinu, což by Putin ani jiný představitel Kremlu nikdy neřekl.
Co se týče diplomatických vztahů, Bělorusko Ukrajinu uznává a do dnešního dne funguje v Minsku ukrajinská ambasáda.
