Romové jsou stále terčem, politika je pořád horší. Musíme se spojit a neztrácet čas, říká aktivista
Aktivistou je od 25, ale přiznává, že třeba téma romského holocaustu tehdy příliš nevnímal. Předseda Roma Foundation for Europe Zeljko Jovanovič volá po tom, aby se komunita dívala do budoucnosti a poučila se z minulosti. „Přál bych si, aby se mladí Romové mezi sebou vnímali jako zdroj kolektivní síly. Ať pracují jako kolektiv na budování vyššího stupně odporu,“ řekl v rozhovoru pro iROZHLAS.cz na konferenci k výročí romského holocaustu v Polsku.
Ráda bych začala s citátem, který je mottem vaší letošní konference. „Mé svědectví je určeno mladým lidem. Musíte vzdorovat. Musíme se bránit diskriminaci.“ Když jsem vás ale poslouchala, zdálo se mi, že mladé lidi nabádáte, aby nevzdorovali, ale aby se postavili sami za sebe a za romskou komunitu. Myslíte si, že je to ta nejdůležitější rada, kterou můžete dát? A proč tomu tak je?
Víte, odporovat není problém. Odpor tváří v tvář nepřízni osudu a násilí je naprosto nezbytný. Neměli bychom zůstávat v pasivní pozici oběti, ale vzdorovat. Odpor je však důsledkem, alespoň teoreticky, rozhodnutí někoho jiného vás napadnout, utlačovat, diskriminovat nebo vyloučit.
Stovky lidí si v Osvětimi připomněly romský holokaust. ‚Chraňte menšiny,‘ apelují přeživší
Číst článek
Já chci, abychom jako komunita byli schopni něco budovat bez ohledu na to, zda se nás ostatní rozhodnou ponižovat, nebo ne. V tomto smyslu je pro mě celá myšlenka o odporu naprosto nezbytná i za těch nejnepříznivějších okolností. Ale to znamená, že pokaždé budeme víceméně ve stejné pozici.
Já bych si přál, aby se mladí lidé, především Romové, mezi sebou vnímali jako zdroj kolektivní síly, jako přátelé, rodina, komunita a tak dále. Aby začali budovat organizace, hnutí, iniciativy, šli do politických stran, šli do voleb, do institucí. Ale ať pracují jako kolektiv na budování vyššího stupně odporu.
Přeživší druhé světové války nám říkají o nutnosti odporu. Já bych chtěl navázat na jejich sílu a poselství a říci: Dívejme se do budoucnosti a poučme se z minulosti.
Jak jste se tedy poučili?
Poučili jsme se z toho, že jsme byli napadeni jako kolektiv, jako cikáni nebo cikánský národ Sinti, Romové, ať už se používal jakýkoli termín. Ale byl to kolektivní útok. Podle mě obrana lidských práv funguje jako individuální reakce na individuální zneužívání. Takže na kolektivní hrozbu musíte reagovat kolektivní silou. Na kolektivní hrozbu nemůžete reagovat individuálním přístupem.
Odkaz pro mladou generaci
Říkal jste také, že máte pocit, že mladé lidi odkaz romského holocaustu, který připomínáte, příliš nezajímá a nedotýká se jich. Myslíte si, že je to důsledek toho, že se o tom dostatečně nemluví?
Upřímně řečeno, byl jsem v jejich situaci před dvaceti nebo pětadvaceti lety, když jsem začínal jako romský aktivista. A dozvěděl jsem se o dvou událostech. O 8. dubnu jakožto Mezinárodním dnu Romů a o romském holocaustu. To jsou pro mě dva důležité milníky v našich sociálních a politických dějinách. Takže oba je třeba vnímat jako součást delšího systémového útlaku.
Evropský den romského holokaustu
2. srpna se při příležitosti 80. výročí holocaustu Romů a Sintů sešli poslední přeživší a hosté na konferenci v Krakově. Na vzpomínkové akci se sjely desítky lidí. Hlavím apelem akce bylo šířit svědectví mezi mladou generaci.
Ale také nutnost dlouhodobého plánování a trpělivosti. Když mladí lidé přemýšlejí o světě, a já jsem tam byl také, chtějí rychlá řešení. Chtějí, aby se svět okamžitě změnil. My tuto energii potřebujeme a musíme ji zachytit. Zároveň ale mladým lidem nestačí vysvětlovat, že jsme byli oběti. Není to dost dobré, protože je to staví do pasivní pozice. Čekají, až se změní společnost, až se změní politici, až se změní instituce, aniž bychom se změnili my.
S tím souvisí jedna věc, o které jste také mluvil dříve ve svém projevu. Upozorňujete na to, že nově zvolený Evropský parlament nemá ani jediného romského poslance. Jak k tomu podle vás došlo?
Je to velmi snadné. Hlavní strany dostaly méně mandátů a musely se o ně podělit s těmi, kteří jsou v establishmentu politických stran. A v establishmentu politických stran nejsou žádní Romové.
My jsme čekali, že nám mandáty dají ostatní, protože respektují toleranci, lidská práva, menšiny a tak dále. Ale oni čelí své vlastní krizi, protože mají méně moci. Takže nám nikdo mandáty nedá, pokud nebudeme schopni přivést vlastní voliče, kus politického koláče. Nikdo vám jen tak nedá moc.
Myslíte si, že jste schopni přivést významné množství voličů? Aby vás tradiční politické strany považovaly za sílu, kterou potřebují?
Nejde mi o to, zda jsme toho schopni. Musíme pro to udělat všechno, co je v našich silách. A já říkám, že ztrácíme čas. S tím, že rozptylujeme naše soustředění a energii a nesoustředíme se na to, co je důležité. Kdybychom se na to v posledních desíti nebo patnácti letech výhradně zaměřili, byli bychom v jiné situaci. Ale protože se zaměřujeme na různé projekty, směry a přístupy, tak přicházíme před volbami do politických stran a požadujeme místa. Takhle to nefunguje.
Myslíte si, že podobné konference a akce vám mohou pomoci se sjednotit?
Akce jsou vždycky dobré, ale to, co se na nich děje a co se děje před nimi a po nich, to je nejdůležitější.
A to je součástí vaší práce?
Ano, mou prací i prací mnoha dalších je využít energii a nápady, které podobné akce mohou shromáždit. Ale pak je přetavit v činy.
‚Nemůžeme utíkat‘
Když jsem procházela program konference, nemohla jsem si nevšimnout, že je tam zmíněno asi pět nebo šest různých organizací zabývajících se právy Romů. Vím, že to není jednoduchá věc, každá z nich má asi jiné pohledy a cíle, ale nepřemýšleli jste někdy o jejich sjednocení?
Rozhodně, to je jasné. Myslím, že pluralitní politika vždy zahrnuje různé úhly pohledu. Otázkou pro nás jako společenství, které nikdy nemělo stát, instituce a tak dále, je, jak se můžeme naučit budovat kompromis mezi různými pohledy. To je úkol, před kterým už nemůžeme utíkat. Zejména proto, že politika kolem nás je stále horší a horší.
26:41
Genocida Romů nebyl jen nacistický import. Pomohly tomu i stereotypy v protektorátu, říká romistka
Číst článek
Cítíte se někdy jako terč?
Určitě. To se děje v posledních 30 nebo 40 letech, ne-li ještě více. Jste z Českého rozhlasu, takže si velmi snadno vzpomenete na prezidenta Zemana. Máme to přímo před očima. Děje se to. (Zeman byl v roce 2018 kritizován za svůj výrok o nezaměstnaných Romech. Podle expezidenta navíc Romové, narodíl od jiných, „za komunismu zase tak moc netrpěli“. )
Česko má zkušenosti i s romskou politickou stranou, která se snažila kandidovat. Ale neuspěla.
Samozřejmě, a nedopadne to dobře tolikrát. Vždyť takhle funguje věda. Máte tisíce neúspěšných pokusů, abyste měli jeden, který funguje. Politika má daleko k přírodním zákonům. Neexistuje zde žádná exaktní věda. Je to o společnosti, myslích lidí a ovlivňování veřejného mínění. Samozřejmě, že to nebude fungovat napoprvé. Nemáme stejnou politickou historii jako mnozí jiní. Ale musíme to zkoušet dál.
Někteří by chtěli mít v OSN vlastního delegáta za romský národ. Myslíte si, že by to pomohlo?
Mezinárodní romská unie má v rámci OSN poradní status orgánu ECOSOC. Podle mého názoru jde o symbolickou politiku. Jen ztrácíme čas.
