Byli na Utøyi a v Oslu. V podcastové sérii Přežít mluví ti, kterým teror změnil život, o útoku i o tom potom
Exploze ve vládní čtvrti v centru Osla, osm mrtvých. Ostrov Utøya, letní tábor vládnoucí Strany práce, 69 mrtvých mladých lidí, převážně dětí. Události z 22. července 2011 změnily život desítkám lidí. Do Norska se za nimi vydal dokumentarista Lukáš Houdek. Jak se jim žije dnes? A co se tehdy vůbec stalo? V prvním díle nové podcastové série Radia Wave Přežít: Utøya a Oslo se ti, na které terori mířil, vrací k útoku a mluví o tom, jak ho prožívali.
„Trochu pršelo. Byl to prostě běžný den,“ vzpomíná si pracovník ostrahy z vládní čtvrti v Oslu Tore Inge.
Co přesně se 22. července 2011 v Oslu a na Utøya stalo? Poslechněte si první díl podcastové série Přežít: Utøya a Oslo
Pak se ozval výbuch. „Byla jsem ve své kanceláři. Zrovna jsem byla na cestě do jiné místnosti, kde jsme měli kopírku. Najednou se ozval strašně silný zvuk. Jen jsem stála, neschopná čehokoliv. V naprostém šoku. Úplně jsem znehybněla. Ruce se mi neskutečně třásly,“ popisuje Nille, která tehdy pracovala jako šéfka personálního oddělení ministerstva školství.
„Po explozi nastal chaos. Venku to vypadalo jako ve válečné zóně. Všude bylo rozbité sklo, mrtví a zranění lidé. V některých budovách vypukl oheň. Bylo tam mnoho lidí, které bylo třeba zachránit. Všech pět budov bylo zničeno,“ připomíná Tore Inge.
Přežít: Utøya a Oslo
První díl podcastu se věnuje samotným útokům pohledem těch, kterým do života zasáhly. To vše v kontextu, který přidávají norští odborníci.
Poslední sedmý díl se věnuje dopadu 22. července na norskou společnost, nakládání s útočníkem i tomu, co je s ostrovem Utøya dnes.
Prostředních pět epizod jsou pak intimní portréty přeživších a pozůstalých.
Zprávy o teroristickém útoku v norské vládní čtvrti obletěly svět. Někteří rodiče měli své děti na ostrově Utøya, kde se konal tradiční letní tábor vládnoucí Strany práce. Mladí lidé tam přijeli debatovat, inspirovat se navzájem a také se bavit.
„Poslední věc, co mi dcera řekla, bylo: ‚Ale mami, jsem na nejbezpečnějším místě na planetě!‘ A já na to: ‚Však jo. Vždyť jsi na ostrově!‘,“ vrací se Unni ve vzpomínkách do dne, kdy ztratila dceru Andrine.
Terorista v policejní uniformě
Muž kolem třiceti let, který stál za útokem ve vládní čtvrti, se totiž dostal i na ostrov. A mladé lidi střílel jako lovnou zvěř.
„Ten chlápek měl věrohodnou uniformu a placku. A tak ho za námi přivezli. Pomohli mu s taškami, které ukrývaly zbraně,“ upozorňuje Jorgen, který přežil. „Zahlédli jsme člověka, jak jde do kopce. Měl na sobě policejní uniformu. Takže z něj nikdo neměl strach, dokud nezačal střílet,“ doplňuje Cecilia.
„Najednou šel proti nám policista. Šel jsem tedy za ním. Když jsem od něj byl asi patnáct metrů, přistoupila k němu kamarádka jako první. Třikrát ji střelil. Já se otočil a prostě běžel. On se otočil k nám a začal pálit. Vběhli jsme do lesa,“ vzpomíná Jorgen.
Mladí lidé utíkali, kam se dalo. Někteří skočili do vody a snažili se uplavat, muž ale střílel i na ně. Celé to trvalo víc než hodinu.
„Vidím, jak se k nám někdo blíží. A opět má na sobě policejní uniformu. ‚Prosím, řekněte mi, že jste skutečný. Jsem tak strašně unavená. Já už tohle dál nechci hrát!‘ Prosila jsem ho, aby byl skutečný. Nevěřila jsem, dokud neodložil zbraň a začal s první pomocí. Až tehdy mi došlo, že je po všem,“ dodává Cecilia.
Policie přijela pozdě
Terorista na Utøyu dorazil v 17 hodin 17 minut. Policii přišla informace o probíhajícím krveprolití již po sedmi minutách, ale na ostrov se dostala až o hodinu a čtvrt později.
Lukáš Houdek
Lukáš Houdek je dokumentarista a umělec.
Vystudoval romistiku na FF UK v Praze, je manažerem vládní kampaně HateFree Culture.
Ve své umělecké tvorbě se zabývá především tématy identity, násilí a nenávisti nebo bezpráví.
Je autorem několika rozhlasových dokumentů a podcastů. Za dílo Bílá nosí smrt o stigmatizaci albínů v Ghaně pro Český rozhlas získal Novinářskou cenu za rok 2019.
Za audiodokument o muslimce Kateřině Gamal Richterové obsadil letos třetí místo v rámci Prix Bohemia Radio.
„Policejní okrsky nedokázaly spolupracovat. V ten den bylo současně ve službě méně lidí. Padaly mobilní sítě. A to jak policii, tak mladým lidem na Utøyi. Snažili se volat na tísňovou linku a první hovor přišel velmi brzy. Takže tam policie mohla být opravdu dříve,“ upozorňuje Stine Furanová, vedoucí vzdělávacích programů v Centru 22. července, které o událostech toho dne vzdělává a připomíná je.
„Když policie dorazila do doku, zjistili, že jsou na špatném místě. Měli s sebou jen gumový člun. Ten měl nosnost osm lidí. Když ho ale kromě toho naplnili potřebným vybavením, člun se téměř potopil. Pomohli jim pak místní, kteří měli na jezeře své čluny. Ti současně zachraňovali mladé z ostrova. Policie prostě přijela příliš pozdě,“ dodává Furanová.
Proč k teroru došlo? A jak na něj zareagovala vláda? Poslechněte si celý podcast, audio je nahoře v článku.
