„Mám hlad pořád. Kručí mi v žaludku, trpím slabostí, bolestmi hlavy a někdy i závratěmi. Jím velmi malé množství, protože se o to málo, co máme, musíme podělit,“ popsala pro Haarec šestadvacetiletá Maha, která před válkou žila v Gaze, odkud utekla s rodiči, prarodiči, třemi bratry a jejich rodinami do Rafáhu.

„Nedá se tu koupit nic, z čeho bychom si mohli uvařit. A humanitární pomoc? Tento týden jsme dostali dvě plechovky fazolí. Ale je nás 22,“ dodala.

„Venku na ohni z větví ohřeji vodu a přidám nějaké koření. Zbyla ale už jen skořice, muškátový oříšek a čaj. Tak s bratry zažíváme dny, kdy není vůbec žádné jídlo. Pijeme čaj, ale bez cukru, ten nemáme,“ popsala. „Počítáme každý drobek. Žádnou porci nesníme najednou, ale rozdělíme ji na dvě a polovinu schováme,“ dodala.

Jak sehnat dětem jídlo?

Osmatřicetiletá matka tří dětí, která rovněž kvůli válce utekla z Gazy do Rafáhu, také popsala, jak mají dospělí i děti celé dny hlad. „Voda, kterou pijí, není čistá, nesprchují se, takže je svědí kůže. Každým dnem se to zhoršuje,“ uvedla Alham. Podle ní byla v listopadu ještě situace snesitelná, dala se sehnat mouka a rýže. Teď už jsou zcela závislí na potravinách od humanitárních organizací.

„Celý den myslím jen na to, jak sehnat dětem jídlo. A když už seženu třeba trochu rýže, nemám čistou vodu na její uvaření. Naposledy jsem rýži vařila asi před třemi týdny a na každé z dětí vyšly jen čtyři lžíce,“ popsala, „děti už zapomněly, jak chutná mléko nebo maso. Ani na chleba nemá cenu myslet. Manžel s dětmi chodí hledat, kde se rozdává jídlo, a přinese jen pár balíčků sušenek či chalvu.“

„Mému synovci jsou čtyři měsíce. Jeho matka ho před válkou kojila. Teď už nemůže, sama dost nepije a nejí, nemá žádné ovoce ani zeleninu, takže její tělo přestalo produkovat mléko. Dítě má hlad a neustále pláče,“ popsala Alham.

Třiačtyřicetiletá Noel žila před válkou na severu v Bajt Lahíji, kvůli bojům utekla se čtyřmi dětmi a manželem do Chán Júnisu na jihu, i tam ale od začátku prosince přestalo být bezpečno. Tak se přemístili do oblasti Rafáhu do základní školy, kterou provozuje Úřad OSN pro palestinské uprchlíky.

Potraviny z trosek domu

„Rozdávají datlové sušenky jednou denně, ale to nestačí pro celou rodinu,“ uvedla Noel. Jednou se manžel vydal několik kilometrů hledat jídlo, mohl ho zasáhnout nálet, ale vrátil se s bramborami, cibulí a balíčkem čočky. Našel to v troskách domu, který zničila bomba. „Neměli jsme to ale kde uvařit. Nakonec nám jedna rodina půjčila kastrůlek, udělali jsme venku oheň a uvařili to. Děti se najedly, ale my s manželem ne, schovali jsme to na příští den,“ popsala Noel.

Humanitární organizace vaří jídlo venku ve velkých kotlích, čočkovou nebo fazolovou polévku, zatímco kolem čekají davy lidí s kastrůlky, kyblíky či lavory. Ne vždy ale jídlo vystačí pro každého, hrnce jsou prázdné a kolem stále čekají děti, které mají hlad.

Podle humanitárních pracovníků desítky tisíc těhotných a kojících žen v Gaze trpí podvýživou.

V posledních dvou týdnech se také výrazně zhoršila dostupnost humanitární pomoci, podle OSN je distribuce humanitárních dodávek v Pásmu Gazy na pokraji zhroucení.

„Lidé neví, kam jít, neví, kde je bezpečno, nemají se kam schovat,“ popsal situaci v Pásmu Gazy Carl Skau z organizace OSN Světový potravinový program, který oblast v prosinci navštívil.

Deník Haarec se zeptal na situaci s humanitární pomocí také úřadu izraelského ministerstva obrany, který má na starost palestinské civilní záležitost. „Od vypuknutí války vjelo přes přechod Rafáh (z Egypta) a přechod Kerem Šalom (z Izraele) více než 6300 kamionů s pomocí,“ uvedl úřad.

Válka ale trvá už skoro tři měsíce a v průměru je to tedy zhruba 70 kamionů denně, což je podle OSN velmi málo. Před válkou do Pásma Gazy jezdilo na 500 nákladních aut s pomocí denně.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít