Expert: Polsko dohání dříve nízké výdaje na obranu. Východní štít má být investicí do bezpečnosti Evropy
Polsko pokračuje s výstavbou obranné linie zvané Východní štít u hranic s Ruskem, Běloruskem a Ukrajinou, hotovo má být v roce 2028. U obyvatel příslušných oblastí převládají obavy z možného vysídlení, celkově však společnost podporující zvýšené výdaje na obranu vnímá projekt pozitivně. „Navazuje na bezpečnostní vizi, o níž se začalo mluvit v důsledku ruské invaze na Ukrajinu,“ říká pro iROZHLAS.cz politolog a odborník na obranu Artur Gruszczak.
Projekt Východní štít ohlásil polský premiér Donald Tusk loni v květnu, výstavba začala v listopadu. Na začátku prosince již byla v předtermínu dokončena první část. Momentálně se projekt nachází v jaké fázi?
Zmíněný úsek byl spíše takovou ukázkou, že stavba se již rozběhla, stále jsme nicméně ve fázi počáteční. Vše má být hotovo v roce 2028 a ona první část není z celkového hlediska tak důležitá, projekt je mnohem komplexnější a skládá se z něčeho víc než jen z konkrétních součástí protitankové infrastruktury a fyzické obranné linie podél hranic s ruskou Kaliningradskou oblastí.
Projekt Východní štít: Polsko dá 58 miliard korun na zvýšení bezpečnosti hranice s Ruskem a Běloruskem
Číst článek
Mohli bychom tedy více rozvést, co všechno si pod Východním štítem máme představit?
Původní nástin představený v květnu se skládá ze čtyř složek. Nejprve jde o geopolitickou bezpečnost, kdy bereme v potaz hlavně polohu Polska uvnitř Evropy a v rámci transatlantického pásma. Šlo i o jeden z klíčových bodů nedávných jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
Vychází z toho, že se nejedná výhradně o polský projekt, nýbrž o investici Evropy do vlastní obranyschopnosti, čímž se zvýší i spolupráce s dalšími členy Unie a Severoatlantické aliance. Iniciativa se má začlenit do posílení evropské obrany a Polsko zde má představovat jednoho z klíčových aktérů.
Třetí část se pak zaměřuje na Polsko samotné, a to v oblasti vnitřní bezpečnosti a civilní obrany. To znamená třeba vybudování krytů pro obyvatele u východních hranic, organizaci různých cvičení a vzdělávacích projektů, neboť země v současné době v rámci civilní obrany nemá zavedený plnohodnotný systém. A nakonec jde o zabezpečení těch úseků hranic, jež oddělují polské území od Ruska, Běloruska a Ukrajiny, a jsou tedy východním křídlem NATO. A právě zde se teď současná fáze výstavby dala do pohybu.
Jakými dalšími způsoby Varšava ochranu svých východních hranic zajišťuje?
Již na počátku migrační krize v roce 2021 silně militarizovala hranice s Běloruskem i Ruskem a rozmístila podél nich vojáky, včetně jednotek teritoriální obrany. Přesunula se tam i vojenská technika. V daném kontextu je mimochodem také třeba zmínit přístup k migraci jako k určité, když to tak řeknu doslovně, zbrani.
Artur Gruszczak
Působí jako docent politologie a vedoucí Katedry národní bezpečnosti na Fakultě mezinárodních a politických studií Jagellonské univerzity v Krakově. Mezi jeho oblasti výzkumu patří mimo jiné bezpečnostní studia, zpravodajská spolupráce v Evropské unii nebo vývoj moderních válečných konfliktů.
Tím chci podotknout, že v zásadě každého uprchlíka, jemuž se podaří hranici překročit, úřady považují za nepřítele, a tak s ním i zachází. Z toho důvodu se migranty stále snaží zatlačovat zpět na běloruské území, a i proto se ochrana hranic zvýšila. Přibližně před rokem byl právě podél dané hranice postaven nový plot o délce asi 180 kilometrů, určité prvky ochranné hraniční infrastruktury tedy existovaly již před Východním štítem.
Ten se má také napojovat na nový systém opevnění východních hranic pobaltských států, jemuž se někdy přezdívá nová železná opona. Důležitou roli zde hraje i kyberobrana. Ta v rámci polského projektu spočívá v čem?
Součástí Východního štítu je samozřejmě i ochrana kritické infrastruktury a kybernetického prostoru, jež má zemi střežit před dezinformacemi, nepřátelskou propagandou a všemi druhy hybridních aktivit, které by se daly považovat za přímé ohrožení Polska a jeho spojenců. Nedávno velitelství kybernetických sil vydalo i jakousi výzvu specialistům a civilním expertům k posílení svých řad, čímž se zdá, že jich je nedostatek.
Obavy u východních hranic
O polské veřejnosti je známo, že vyšší výdaje na obranu a bezpečnost všeobecně podporuje. Je tedy i Východní štít cestou k posílení veřejné důvěry v bezpečnostních otázkách, především mezi obyvateli u východních hranic?
Je zajímavé a vlastně typické, že blíže k hranicím se názory a individuální postoje k projektu stávají rozdílnějšími. Z obecného hlediska panuje vesměs pozitivní názor v jeho prospěch s tím, že jde o rozsáhlou modernizaci, rozvoj a posílení polské bezpečnosti a obrany. Rovněž je důležité, že vychází z univerzálního konsensu a žádná velká strana jej nezpochybňuje.
Náklady se odhadují přibližně na 2,4 miliardy eur (asi šedesát miliard korun, pozn. red.), ve srovnání s navýšenými vojenskými rozpočty a plánovanými výdaji na příští roky jsou zanedbatelné. O tom nijak veliké spory nepanují. Pro lidi žijící u východních hranic a v oblastech, jichž se realizace projektu přímo týká, tedy do padesáti a někdy až sta kilometrů od hranic, ale jde o něco trochu jiného.
Mají obavy, řada z nich tam žije po generace a někteří už zažili třeba napjatou situaci ohledně militarizace hranice během počátku zmíněné migrační krize a vyhlášení výjimečného stavu. Například v turisticky oblíbené oblasti Bělověžského pralesa u běloruských hranic se bojí o ztrátu příjmů z turismu, dále mají také strach z možného vysídlení a zabírání pozemků.
Vláda sice ujišťuje, že k ničemu takovému nedojde, z dlouhodobého hlediska by ale nemělo smysl budovat integrovanou obrannou linii roztříštěnou na krátké úseky. Lidé žijící blízko Východního štítu se tedy opravdu bojí o budoucnost a případné vysídlení, pokud by se v oblasti plánovaly větší investice.
I přes záruky vlády jsou tedy dané obavy stále na pořadu dne.
Prozatím ano. Ty první se mezi dotyčnými obyvateli vyrojily s počátkem stavebních prací loni na podzim, následně pak vláda vydala prohlášení, že se jich projekt nijak nedotkne a stavět se bude pouze na státních pozemcích.
Bude podle vás zmíněné téma hrát důležitější roli v květnových prezidentských volbách?
Neřekl bych, že nějak významnou. Pokud ano, půjde o součást obecného narativu o nutnosti posílení investic do naší obrany a bezpečnosti. Jde ale o obecně převzatý narativ, čímž chci říci, že každý relevantní kandidát prezidentského klání takové cíle vyzdvihuje.
Projekt začala realizovat současná vláda, ale neznamená to, že bude považován pouze za jí vlastní, v podstatě jde o pokračování celkové bezpečnostní strategie a vize Polska, o nichž se začalo mluvit v únoru 2022 v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. A řekl bych, že hrozby a rizika jsou společné pro všechny, každá strana se na ně odkazuje.
Otázka daného projektu je ale podle mého názoru těžko použitelná po nějaký politický boj. Není tak „ostrá“, aby ji kandidát vládní Občanské koalice použil jako klíčový argument v souboji s konzervativním kandidátem.
Dohnat ztracený čas
Zůstaneme-li ještě u obrany, Polsko na ni vydává nejvíce procent HDP ze členských států NATO. Tusk se netají tím, že by se ohledně vlivu na otázky jí týkající chtěl zařadit po bok hlavních unijních velmocí, mít v evropské obraně vedoucí slovo. Jak moc jsou podle vás jeho cíle reálné?
K danému výkladu o zvýšeném úsilí Polska o posílení, modernizaci a v některých částech i vybudování vojenského obranného potenciálu se moc nepřikláním. Spíše bylo a je nyní nutné bránit se potenciálním hrozbám ze strany Ruska a Běloruska.
Jde také o znak toho, že dříve byly investice do obrany relativně nízké, což vycházelo z předpokladu, že členství v NATO a Evropské unii je pro zajištění polské bezpečnosti dostačující, a dnes bych řekl, že Polsko si zaprvé jasně uvědomuje zoufalou potřebu dohnat ztracený čas a vybudovat skutečně efektivní obranu, což ale z hlediska výdajů velmi bolí, neboť investice většinou namísto do modernizace ekonomiky či sociálního zabezpečení míří právě do armády.
Daň na obranu by podpořilo skoro 32 procent Poláků, ukázal průzkum. Skeptičtí jsou lidé s vyššími příjmy
Číst článek
Zadruhé zde pak máme klesající víru v efektivnost sedmadvacítky a Severoatlantické aliance, pokud by došlo k tomu nejhoršímu scénáři. Neexistují žádné záruky, že by se článek 5 Washingtonské smlouvy mohl aktivovat způsobem, jaký by si Polsko nebo pobaltské státy v případě agrese ze strany Ruska představovaly.
Co do rozměrů jsme navíc středně velkým státem a řekl bych, že ambice být novým lídrem jsou daleko nad reálnými schopnostmi. Jde-li o Evropu, vždy jsme zde měli onu „tažnou trojici“, tedy Francii, Německo a Velkou Británii.
První dvě zmíněné se momentálně topí v problémech, nedávné prohlášení Londýna je ale důkazem toho, že pokud jde o vliv na bezpečnost evropského kontinentu, je země zpět. To by mohl být zajímavý případ toho, že Polsko je velice ochotné vazby se Spojeným královstvím zintenzivnit a ve vzniklém tandemu následně razantněji tlačit na Německo a Francii, aby na společnou obranu přispívaly více a rychleji, a to jak v rámci unijní, tak regionální spolupráce.
Bezpečnost je také hlavním tématem aktuálního polského předsednictví v Radě Evropské unie. Tusk ohledně ochrany východní části země podle polského rozhlasu řekl: „Vše, co děláme na východní hranici, je investicí do míru. Vynaložíme na to miliardy zlotých a již nyní nás celá Evropa spokojeně sleduje a v případě potřeby dané investice a naše kroky podpoří“. Co za reakci si podle vás od zbytku Evropské unie slibuje? Co čeká?
Zaprvé solidaritu a zadruhé peníze, a to zejména v těch částech infrastruktury, jež lze financovat z unijního rozpočtu. Docela hořce to ale komentovalo Německo, které podle kancléře Olafa Scholze nevidí reálnou nutnost využívat fondy evropských investičních bank na podobné modernizace.
Vypadá to tedy na další možná ani tak ne soutěžení o zdroje, jakožto spíše opětovné užívání určitého druhu diplomacie na pozadí americké administrativy, která ovlivňuje i všeobecný vývoj evropské obrany. Bude to taková hra s Polskem a především Tuskem jakožto zkušeným a tvrdým hráčem.
