„Nechápeme to, a proto jsme tady. Ale můžu vám říct, že jsme věděly, že to tak dopadne. Jakmile vláda schválila ruský zákon – tedy zákon o zahraničních agentech – věděly jsme, že se vracíme zpátky k Sovětskému svazu, k Rusku a nesměřujeme do Evropské unie. Byl to milník, krok zpátky, nikoliv dopředu,“ vysvětluje Tea.

„Vláda jde proti národu. My určitě chceme do Evropy, Evropa znamená bezpečí. Víme, že Rusko je náš nepřítel, a historie nám říká, že Rusko vždycky náš nepřítel bylo. Nová generace to ví. Není to naše vláda, proto protestujeme a chceme, aby vláda odešla,“ doplňuje ji Marie.

„Vláda nám lže, to ví dnes každý. Dělali pár věcí, chtěli, abychom jim uvěřili, ale praktické kroky ukázaly pravou tvář vlády. Každý ví, že nás chtějí zatáhnout k Rusku,“ pokračuje Tea.

Mladé ženy podupávají kolem ohýnku a o kus dál v boční ulici stojí před vodním dělem kordon policistů, se kterými se snaží diskutovat rozzlobená penzistka, která mluví gruzínsky.

„Máte ženy, děti, rodiny, jste přece Gruzínci, tohle je naše země a ne vlády. Neměli byste mít strach. Přejděte na naši stranu,“ překládá vedle stojící studentka její slova.

Policisté nehnou brvou, nemluví, tváře mají zakryté maskami nebo šátky, aby je nebylo poznat. A takhle dokážou stát v ulici vedle parlamentu několik hodin. Rozestoupí se teprve ve chvíli, když z ulice za nimi vyjede v doprovodu těžkooděnců zmiňované vodní dělo.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít