Česko navrhuje nakupovat munici pro Ukrajinu mimo Evropu. ‚Některé země jsou proti,‘ říká Koštoval

Lídři EU schválili ve čtvrtek peníze pro Ukrajinu. Shodli se, že EU musí na Ukrajinu zrychlit dodávky munice a raket. Do března se povede dodat jen půl milionu granátů, nikoliv slíbený milion. Premiér Petr Fiala z ODS navrhl, aby se nakoupily i ze zemí mimo EU. „Některé členské státy, jako třeba Francie, nechtějí tyto nákupy mimo EU realizovat,“ říká pro Radiožurnál Daniel Koštoval, analytik Centra transatlantických vztahů při CEVRO Institutu.

Rozhovor Praha/Brusel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ukrajinský voják připravuje dělostřelecký granát u Bachmutu v Doněcké oblasti

Ukrajinský voják připravuje dělostřelecký granát u Bachmutu v Doněcké oblasti | Foto: Inna Varenytsia | Zdroj: Reuters

Je něco kontroverzního na tom, že by se dělostřelecká munice pro Ukrajinu zajišťovala i ze zemí mimo Evropskou unii?
Z hlediska naplňování bezpečnostních zájmů nejenom České republiky, ale i celé Evropské unie, respektive Severoatlantické aliance, to samozřejmě kontroverzní není. Naopak je to zcela logické.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s Danielem Koštovalem, exnáměstkem ministra obrany a analytikem Centra transatlantických vztahů při CEVRO Institutu

Podíváme-li se na Rusko, to také není schopné vyrobit dnes veškerou munici doma a kupuje ji všude možně po světě, včetně třeba Severní Koreji.

To znamená, je to naprosto přirozený přístup k věci. Když máte v konkrétním čase konkrétní potřebu a nejste ji schopna naplnit vlastní výrobou, musíte nakupovat, kde je to jenom možné.

O tom, že má EU problém s vlastním slibem, o tom se mluvilo už na summitu v listopadu. Proč s tím EU nepřišla mnohem dříve, když viděla, že ten slib se jí nedaří naplnit?
Protože rozhodnutí v EU padla jako velmi často předtím takzvaně od stolu bez hlubší analýzy, ať už průmyslových schopností anebo trhu. A jenom postupem času se zjistilo, že evropský obranný průmysl není schopen naplnit rozhodnutí či sliby, které EU na nejvyšší úrovni dala. To znamená, v průběhu času se začalo zjišťovat, že sliby a rozhodnutí nebudou naplněny. A musí se začít řešit ex post to, jak to rychle napravit.

Už v listopadu komisař pro vnitřní trh Thierry Breton řekl, že je to také otázka členských zemí, které musí uzavírat smlouvy a munici objednat. Jak si to vysvětlit? Znamená to, že evropské země v podstatě nechtěly do munice pro Ukrajinu investovat nebo že neměly kde investovat, protože nebylo kde nakupovat?
Musíme si uvědomit jednu věc. Velmi nízké obranné rozpočty za posledních 20 let v Evropě způsobily to, že kupní síla jednotlivých ministerstev obrany v členských státech EU, respektive v evropské části Severoatlantické aliance, byla velmi nízká.

Orbán vs. zbytek Unie. Na mimořádném summitu se rozhodlo o 50 miliardách pro Ukrajinu

Číst článek

To znamená, poptávka byla velmi nízká, nekupovaly se žádné skladové zásoby a vedlo to k tomu, že se i výrobní kapacity v Evropě výrazně snížily adekvátně této nízké poptávce. Potom, když přišla náhle velká poptávka, tak firmy nebyly připravené, protože měly nastavenou výrobní kapacitu na poptávku za posledních 20 let. A vlády, než si uvědomily, že soukromý sektor nemůže jenom podle přání politiků dělat některé věci, to by velmi rychle zkrachoval, že potřebuje kontrakty a dlouhodobé kontrakty, aby věděl, na čem je, aby mohl začít sám investovat.

Vlády si zároveň musí uvědomit, že musí samy začít investovat tak, aby se výrobní kapacity opět rozšířily na potřebnou úroveň. Nejenom kvůli Ukrajině, ale i kvůli zajištění naší obranyschopnosti. Ale samozřejmě investice do postavení nového průmyslového provozu, to samozřejmě trvá několik let.

A když se vrátím k tomu současnému návrhu, jak složité by bylo začít nakupovat munici ze zemí mimo EU? Jedním z kandidátů je třeba, předpokládám, Jižní Korea.
Složité to není. Musíte mít peníze, musíte to chtít nakoupit a daný subjekt musí být schopen vaši poptávku naplnit. To znamená být schopen vám to množství prodat. To se může stát prakticky třeba během týdne.

Problém v EU je ten, že některé členské státy, jako třeba Francie, nechtějí tyto nákupy mimo EU realizovat, protože chce za své peníze nakupovat od svých výrobců.

Otázka, jestli je kde, jak jste před chvílí řekl.
Otázka to není, to vidíme. A zároveň ale stále trvá negativní postoj některých států, že i když není nikde v Evropě, tak není ochota nakupovat mimo Evropu.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme