Od hlavy až k patě zahalené v nikábu, na rukou zlaté prsteny a náramky. Zatímco ještě před nedávnem si manželky džihádistů žily jako šlechta, dnes svůj čas tráví v uprchlickém táboře na severu Sýrie. Jak někdejší „královny chalífátu“ žijí? Přímo do uprchlického tábora to přijely zjišťovat české novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová.

Praha 17:55 17. února 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Vedení tábora nikoho nenutí, aby se vyjadřoval pro média. Proto bylo na nás tyto ženy přesvědčit k rozhovoru,“ upozorňuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Lenka Klicperová. 

A jak dodává, ne vždy byly ona a její kolegyně Markéta Kutilová úspěšné. „Spousta zejména rusky mluvících žen s námi velmi ostře odmítla mluvit. Často velmi nevybíravými způsoby nám daly najevo, co si o nás myslí. Že jsme jen káfir, tedy nevěřící póvl,“ vzpomíná novinářka. 

Kati i oběti 

Jedna z žen, které Martina Kutilová a Lenka Klicperová v táboře zpovídaly, doslova prohlásila: „Manželky džihádistů pracovaly v chalífátu jako tajná policie. Ostatní ženy sledovaly, bily a mučily.“  

A že chalífát skutečně měl i svou tajnou ženskou policii, v rozhovoru s Lucií Výbornou znovu potvrzuje Lenka Klicperová. „Některé z žen skutečně pracovaly jako ty, které špiclovaly ostatní ženy-civilistky. Po městě dokonce chodily s kalašnikovem přes rameno, byť zahalené v nikábu.“ 

I proto dnes v táboře Ain Issa na severu Sýrie panuje napětí. Denně se tam totiž potkávají bývalé oběti s těmi, které je kdysi sledovaly a mučily. „Civilistky se manželek džihádistů dodnes bojí a chtějí se jim pomstít. Tábor má ale ozbrojenou ochranu, i díky tomu se tam zatím podařilo zabránit větším konfliktům,“ popisuje Lenka Klicperová. 

Alžběta Švarcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít